Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 4/2019

7 Td 4/2019-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud ve věci obviněného

P. N.

,

nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , projednal v neveřejném zasedání dne 30. 1. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě

neodnímá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. , byl obviněný P. N. uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem útisku podle § 177 odst.1 tr. zákoníku. Za toto jednání mu byl uložen trest a bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání obviněný a poškozené. Věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení před soudem druhého stupně a je u Krajského soudu v Ostravě vedena pod sp. zn. .

Podáním ze dne 9. 10. 2018 (č. l. 1680 tr. spisu) učinil obviněný návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Praze. Uvedl, že byl soudem prvního stupně uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru a přečinem útisku, kdy mezi poškozenými je N. P. a M. W., které jsou jako tlumočnice zapsané v seznamu znalců a tlumočníků u Krajského soudu v Ostravě a aktivně vykonávají svou tlumočnickou činnost ve službách Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Ostravě, ale také pro PČR, OSZ a KSZ v Ostravě. Podle obviněného je absurdní, aby v jeho věci od počátku vystupovaly orgány činné v trestním řízení, které 30 let využívaly služeb těchto tlumočnic, schvalovaly jejich odměnu. Obviněný poukázal na mnohost případů (v řádech tisíců), ve kterých poškozené tlumočily. Podle jeho názoru z toho lze usoudit až na nepostradatelnost těchto tlumočnic a že vůči nim nemohou být orgány činné v trestním řízení nestranné. Z tohoto důvodu lze podle obviněného pochybovat o nestrannosti soudců (poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu popisující nároky na nestrannost soudců). Obviněný poukázal na to, že senát 11 T, který rozhodoval v jeho věci, sám po poškozených v jiných kauzách požadoval úkony, musí tak mít k poškozeným kladný a přátelský vztah, poškozené osobně zná a dával jim zakázky a schvaloval odměny. Pokud tedy JUDr. Y. Křepelková Barhoňová zná osobně osoby poškozených, byla povinna se vyloučit, neboť lze podle obviněného důvodně pochybovat o její nestrannosti. Obviněný dále poukázal na to, že na den 12. 10. 2018 je u Krajského soudu v Ostravě nařízeno veřejné zasedání o jeho odvolání. Vzhledem k podjatosti tohoto soudu, obviněný navrhuje postup podle § 25 tr. ř.

Dne 9. 1. 2019 byl Nejvyššímu soudu Krajským soudem v Ostravě předložen trestní spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , k řízení o návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o delegaci.

Postup podle tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon ( d, publikované pod č. , ve znění úst. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

V uvedené věci je zřejmé, že trestní řízení obviněného se aktuálně nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tedy zabýval důvody uvedenými v návrhu na delegaci řízení a shledal, že nejsou dány důvody vyžadované ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.

Důvodem návrhu obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě je jeho přesvědčení, že tento soud (jako celek) není schopen ve vztahu k jeho osobě nestranně rozhodnout. Pro zaujatost soudu podle něj svědčí skutečnost, že v jeho věci jsou poškozenými dvě osoby – tlumočnice zapsané do seznamu znalců a tlumočníků u Krajského soudu v Ostravě a soudy (krajský i okresní, jakož i další orgány činné v trestním řízení) jejich služeb mnohokrát v jiných kauzách využívaly. Obviněný se tak domnívá, že k těmto osobám soudci chovají přátelský a kladný vztah, a tím nemohou v jeho věci nestranně rozhodnout.

Důležité důvody pro navrhovaný postup podle § 25 tr. ř. obviněný v podstatě shledává v domnělých osobních vazbách soudců Krajského soudu v Ostravě (jakož i v předcházejícím řízení soudců Okresního soudu v Ostravě) k osobám poškozených v jeho trestní věci, které jsou zapsány v seznamu tlumočníků vedeného u tohoto krajského soudu. Nejvyšší soud však v těchto argumentech neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Znamenalo by to v takovýchto případech, a to nejen tlumočníků, ale také znalců, automatické vyloučení všech soudců a soudů působících v obvodu určitého krajského soudu, včetně soudu krajského, aniž by byly zvažovány zákonné důvody vyloučení podle § 30 tr. ř.

Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371].

Je nutno zdůraznit, že činnost tlumočníka je činností specializovaného odborníka, který stojí mimo samotnou strukturu justice, nepůsobí na straně obžaloby ani soudu. V trestním řízení naopak umožňuje realizaci práva obviněného na spravedlivý proces, realizaci jeho práva na obhajobu. Není zde tedy ani zaměstnanecký či služební poměr k danému soudu, který naopak vyplývá z případů, které obviněný uvedl jako příklady ve svém návrhu. Pokud obviněný v návrhu na delegaci uvedl, že poškozené poskytovaly své služby ve formě překladů v jiných věcech, tak tlumočník ani nesmí provést tlumočnický úkon tehdy, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům činným v trestním řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnosti o jeho nepodjatosti, tedy o objektivním a nestranném zajištění výkonu tlumočnické činnosti.

Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně (jehož nestrannost obviněný také namítá), vyplývá z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , že samosoudkyně JUDr. Y. Křepelková Barhoňová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného vedené tímto okresním soudem pod sp. zn. . Z odůvodnění daného rozhodnutí je zřejmé, že soudkyně za zcela nedůvodnou považovala pochybnost obviněného o její nestrannosti právě z důvodu údajné namítané „osobní známosti“ s osobami poškozených. Soudkyně přitom apelovala na požadavek profesionální a nezávislé rozhodovací činnosti soudce vyplývající z právních předpisů, kterému ona dostála.

Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu k projednání věci podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování celého soudu (resp. všech soudců daného soudu) z toho důvodu, že soudy využívají služeb tlumočnic a rozhodují o výši jejich náhrady a odměně. Z uvedených skutečností nelze obecně dovozovat, že k těmto osobám mají soudci z tohoto důvodu osobní vazby, které by mohly vyvolávat pochybnosti o jejich nestrannosti ve věci obviněného.

V této souvislosti lze poukázat také na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , podle kterého subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní, např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný vztah.

Nejvyšší soud proto neshledal důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 1. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu