Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 483/2018

-215

USNESENÍ

UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s.

Brianson s. r. o.

se sídlem v Praze, Daliborova č. 714/7, IČO 04365577, zastoupenému JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 32/22, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2017, č. j. -169, opravenému usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2017, č. j. -179, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá.

II. Žalovaný

je

povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2017, č. j. -169, opravenému usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. -179, není přípustné podle ustanovení , podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právních otázek, které doposud nebyly v praxi dovolacího soudu řešeny, a to „…a) je pohledávka, která je z hlediska svého vzniku mladší než nejstarší přihlášená pohledávka v dražbě nedobrovolné podle ust. zák. pohledávkou (ex lege) přihlášenou ve smyslu ust. ) zák. , pokud jsou práva k předmětu dražby tyto pohledávky zajišťující vložena v katastru nemovitostí ?“ a „…b) jaké právní důsledky má na existenci zástavního práva, které zajišťuje ve smyslu ust. ) zák. mladší pohledávku, provedení dražby nedobrovolné ve smyslu ust. zák. , ust. ) zák. ?...“

,

pak přehlíží, že na řešení těchto otázek rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Dovolatel totiž konstruuje vlastní skutkový stav, který nebyl ani soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím, s ohledem na absenci skutkových tvrzení, zjištěn (stáří nejstarší přihlášené pohledávky S. K., a tedy, že tato pohledávka je starší než pohledávka žalobce, zajištěná sporným zástavním právem), a proto nemůže rozhodnutí odvolacího soudu záviset na aplikaci ustanovení ve spojení s ustanovením , o veřejných dražbách.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení právní otázky „…jakou vzájemnou povahu mají žaloba o neplatnost dražby ve smyslu ust. ) zák. a určovací žaloba podle ust. z hlediska vyřešení předběžné otázky a z hlediska věci zahájené a rozsouzené? ...“

a odkazuje–li dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , s nimiž má být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, lze pouze konstatovat, že takto položená otázka je z hlediska podmínek přípustnosti dovolání naprosto nesrozumitelná, neboť žádné řízení o neplatnost dražby (v důsledku níž došlo k údajnému zániku zástavního práva žalobce) nebylo zahájeno, odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vůbec žádnou otázku, vztahující se k řízení o určení, zda nemovitosti jsou či nejsou zatíženy zástavním právem, neřeší, neboť se zabývají otázkou charakteru žalob na určení neplatnosti veřejné dražby, tedy žalob naprosto odlišných, než je žaloba nyní posuzovaná. Jinak otázka věcné legitimace a existence naléhavého právního zájmu zástavního věřitele na určení, zda nemovitost je zatížena zástavním byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s konstantní judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , a v něm uvedený názor, že „…Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [ ], má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo přímo dotýká…“).

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že „…vedle sebe existují dražební protokol, který říká, že zástavní právo zaniklo, a vedle něj rozsudek o určovací žalobě…“ a že „…takovému stavu se má zabránit žalobou podle hmotněprávního ustanovení ) zák. , která nadto není žalobou určovací…“, neboť nevymezuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, resp. nevymezuje vůbec žádnou právní otázku.

K podání dovolatele ze dne 10. 5. 2018, které bylo podáno elektronicky dovolacímu soudu dne 11. 5. 2018, nebylo možno pro opožděnost přihlédnout, neboť lhůta uvedená v ustanovení uběhla ke dni 18. 12. 2017 (srov. též závěry učiněné v bodě 20. nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 2. 2019

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu