Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 46/2017-P11-22

-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníků J. Z., narozeného XY, a J. Z., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 11, o dovolání věřitele č. 11 A l t e r o n Litomyšl, s. r. o., se sídlem v Litomyšli-Městě, Toulovcovo náměstí 1102, PSČ 570 01, identifikační číslo osoby 63216469, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, PSČ 568 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, č. j. XY, 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 31. srpna 2016, č. j. XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky věřitele A l t e r o n Litomyšl, s. r. o. (dále též jen „věřitel č. 11“) v rozsahu 7 899 766 Kč (bod I. výroku) a deklaroval, že věřitel č. 11 nadále pokračuje se zjištěnou pohledávkou ve výši 111 579 Kč (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel z toho, že věřitel č. 11 přihlásil „pohledávku v celkové výši 8 011 345 Kč, když tato je složena ze dvou dílčích pohledávek, a to jistiny ve výši 111 579 Kč a příslušenství ve výši 7 899 766 Kč“. Vzhledem k tomu, že příslušenství pohledávky bylo zjištěno v rozsahu 30 820 Kč a popřeno v rozsahu 7 868 946 Kč (tj. více než 50 %), nelze podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), k příslušenství jako k celku přihlížet a věřitel č. 11 tak pokračuje v insolvenčním řízení s pohledávkou ve výši 111 579 Kč.

K odvolání věřitele č. 11 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že se odmítá přihláška pohledávky věřitele č. 11 v celé přihlášené výši 8 011 345 Kč s tím, že právní mocí tohoto usnesení končí účast dotčeného věřitele v insolvenčním řízení.

Odvolací soud oproti insolvenčnímu soudu dospěl k závěru, že jistinu a její příslušenství je podle nutné považovat za jedinou pohledávku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 11 dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům, k nimž Nejvyšší soud dospěl při výkladu v době po vydání napadeného rozhodnutí v usnesení ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. , které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. prosince 2018 schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V označeném usnesení Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož není důvod pojímat každé jednotlivé příslušenství pohledávky byť jen pro účely aplikace jako samostatnou pohledávku. Naopak je přirozené vnímat jistinu a příslušenství pohledávky při společném důvodu jejich vzniku (s přihlédnutím k akcesorické povaze příslušenství pohledávky) pro účely aplikace jako jednu pohledávku. Jinými slovy, pro účely aplikace se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky.

Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky nesprávného právního posouzení nákladů vykonávacího a exekučního řízení, které dovolatel považuje za samostatné pohledávky (nikoliv příslušenství). O tom, že tyto náklady jsou - obdobně jako náklady soudního nebo jiného řízení, v němž byla oprávněnému pohledávka přiznána, jako účelně vynaložené náklady oprávněného při (soudním) výkonu rozhodnutí anebo jako náklady účelně vynaložené oprávněným k vymáhání nároku v exekučním řízení - náklady spojenými s uplatněním pohledávky a proto ve smyslu , patří k příslušenství pohledávky, není v soudní praxi Nejvyššího soudu pochyb (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2012, sp. zn. ).

Dovolatel dále tvrdí, že poplatek z prodlení je přes své označení smluvní pokutou, tedy samostatnou pohledávkou, kterou nelze podřadit pod příslušenství. Uvedené tvrzení přípustnost dovolání nezakládá již proto, že dovolatel na podporu svého argumentu (že jde o smluvní pokutu) ničeho neuvádí. Navíc nelze přehlédnout, že posouzením, zda jde o smluvní pokutu, se zabýval insolvenční soud v incidenčním sporu „o určení existence pohledávky“, jehož byl dovolatel jako žalobce účastníkem. V rozsudku ze dne 9. června 2016, č. j. -48, jenž nabyl právní moci dne 8. července 2016, insolvenční soud vysvětlil, že vzhledem k celkovému kontextu smlouvy i ke znění smluvních ujednání a v souladu s vůlí účastníků smlouvy, je poplatkem z prodlení myšlen úrok z prodlení.

Konečně přípustnost dovolání nevyplývá ani z dovolatelem namítané protiústavnosti . K uvedené otázce se Nejvyšší soud vyslovil již v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2014, pod číslem 135 [jehož závěry Nejvyšší soud zformuloval též na základě závěrů obsažených v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. (dostupném na webových stránkách Ústavního soudu)], v němž dovodil, že neodporuje ústavnímu pořádku České republiky.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 1. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu