Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 15/2017-B-336

-336

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání věřitelského výboru, zastoupeného JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2016, č. j. XY, 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání věřitelského výboru usnesením ze dne 7. listopadu 2016, č. j. XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 12. ledna 2016, č. j. , jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh na zproštění funkce insolvenčního správce, přijatý schůzí věřitelů konanou dne 6. listopadu 2015.

Odvolací soud - cituje ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení () - neshledal (shodně s insolvenčním soudem) důvody pro zproštění funkce insolvenčního správce. Odkázal na podrobné odůvodnění usnesení insolvenčního soudu a zdůraznil, že stanoví pro odstraňování vad návrhu konečné zprávy jiný postup než zproštění funkce insolvenčního správce.

Podle odvolacího soudu není dostatečným důvodem pro postup podle okolnost, že „podle názoru odvolatele insolvenční správce nechal v soupisu majetkové podstaty příliš dlouhou dobu zapsané pohledávky dlužníka, které mu ve skutečnosti nesvědčily“, ani to, že insolvenční správce nezasílal věřitelskému výboru zprávy o své činnosti.

Závěrem odvolací soud k otázce údajné antedatace nájemní smlouvy uvedl, že z vyjádření insolvenčního správce ze dne 1. září 2014, jakož i z přípisu insolvenčního soudu ze dne 7. února 2013 plyne, že dne 5. března 2009 byla pouze písemně zaznamenána nájemní smlouva k nemovitosti, která byla ústně uzavřena již dříve, přičemž na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy byl realizován nájem ode dne 5. ledna 2009. Nejde proto o „konstitutivní“ uzavření smlouvy dne 5. března 2009 a ve skutečnosti nelze považovat již dříve ústně uzavřenou smlouvu za antedatovanou. Uvedená datace smlouvy proto nemůže vzbudit pochybnosti o plnění povinností insolvenčního správce a již vůbec nemůže vést k jeho zproštění funkce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitelský výbor dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to:

1/ Zda lze postup insolvenčního správce spočívající v „antidatování“ smlouvy, tedy zastírání skutečného data uzavření smlouvy, považovat za svědomitý výkon funkce insolvenčního správce, nebo zda jde o porušení povinnosti insolvenčního správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce ve smyslu ?

2/ Zda v případě nepodávání pravidelných písemných zpráv insolvenčním správcem věřitelskému orgánu tak, jak insolvenčnímu správci ukládá , jde o porušení povinnosti insolvenčního správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce ve smyslu ?

3/ Zda lze postup insolvenčního správce spočívající v soupisu a následném ponechání věcí, o nichž je insolvenčnímu správci známo, že dlužníku nepatří, v majetkové podstatě a jejich následný prodej insolvenčním správcem považovat za svědomitý výkon funkce insolvenčního správce, příp. postup odpovídající zásadám odborné péče ve smyslu uvedeného ustanovení nebo zda jde o porušení povinnosti insolvenčního správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce ve smyslu ?

4/ Zda lze za řádný výkon funkce insolvenčního správce považovat takový výkon funkce, v jehož rámci insolvenční správce

a/ neuplatnil náhradu škody v souvislosti s porušením zákazu konkurence tím, že neuplatnil nároky vznikající z ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vůči jednateli dlužníka J. Ř., který byl v období od 13. září 2006 do 22. září 2007 současně jednatelem dlužníka a jednatelem společnosti Ř. která měla stejný předmět podnikání jako dlužník, čímž J. Ř. porušil zákaz konkurence podle a d) obch. zák.,

b/ „antidatoval“ uzavřenou nájemní smlouvu ve chvíli, kdy existovala výhodnější nabídka, konkrétně dne 5. března 2009 podepsal nájemní smlouvu s Ř. na pronájem 50 % areálu dlužníka s nájemným ve výši 60.000 Kč bez daně z přidané hodnoty měsíčně a smlouvu opatřil nepravdivě datem 5. ledna 2009 a jako smlouvu z 5. ledna 2009 ji věřitelskému výboru rovněž prezentoval, ačkoliv předtím obdržel výhodnější nabídku věřitele č. 1 ze dne 26. února 2009 na pronájem celého areálu dlužníka s nájemným ve výši 120.000 Kč měsíčně netto, na kterou reagoval tím, že dne 2. března 2009 zaslal věřiteli č. 1 návrh nájemní smlouvy, a dále nájemné z uvedené smlouvy nezajistil, ačkoliv věděl o tom, že společnost Ř. má vůči dlužníku nesplacené závazky ve výši 827.144,52 Kč, v důsledku čehož nebyla pohledávka z nájemného zaplacena, následně byla přihlášena do insolvenčního řízení ve věci Ř. a nikdy nedošlo k jejímu uspokojení,

c/ při soupisu majetkové podstaty postupoval liknavě, a to zejména co se týče pohledávek dlužníka, když do majetkové podstaty sepsal, následně po dobu 6 let ponechal a plánoval prodat pohledávky, které ve skutečnosti nebyly pohledávkami, ale dluhy dlužníka, a dále pohledávky, které dlužníku vůbec nepatřily, neboť na základě postoupení opustily již před zahájením insolvenčního řízení majetkovou sféru dlužníka,

d/ manipuloval s hlasováním věřitelského výboru, když ze žádosti o udělení souhlasu soudu s prodejem pohledávek mimo dražbu ze dne 10. dubna 2013 vyplývá, že insolvenční správce svůj návrh na udělení souhlasu s prodejem pohledávek mimo dražbu zaslal předsedovi věřitelského výboru až poté, co obdržel souhlasy od zbývajících dvou členů věřitelského výboru, čímž odňal věřitelskému výboru jako tříčlennému věřitelskému orgánu možnost uvedený návrh před samotným vyslovením souhlasu nebo nesouhlasu řádně projednat,

e/ činil obstrukce při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky z majetkové podstaty, přestože byly splněny zákonem i insolvenčním soudem stanovené podmínky k jejímu uzavření, když odmítal uzavřít se zájemcem o koupi smlouvu o postoupení pohledávky č. 230 za J. Ř., přestože byly uděleny potřebné souhlasy insolvenčního soudu i věřitelského výboru k takovému prodeji a zájemce splňoval stanovené podmínky prodeje, a to s poukazem na to, že dle názoru insolvenčního správce je zájemce o koupi osobou blízkou členu věřitelského výboru - věřiteli č. 1, přesto, že takové osobě nebylo dle zakázáno nabývat majetek z majetkové podstaty, a následně začal svévolně podmiňovat uzavření smlouvy o postoupení uvedené pohledávky tím, že majetkovou podstatu opustí všechny pohledávky, které jsou v ní sepsány, když jednou z podmínek prodeje pohledávek stanovenou insolvenčním soudem bylo právě to, že pohledávka č. 230 se bude prodávat samostatně, odděleně od ostatních pohledávek,

f/ neplnil povinnost podávat pravidelně zprávy o své činnosti věřitelskému výboru, přestože mu věřitelským výborem bylo uloženo informovat jej o své činnosti jedenkrát měsíčně,

g/ nepředložil podklady, které by věrohodným způsobem dokládaly pravdivost, správnost a úplnost údajů uvedených v konečné zprávě insolvenčního správce,

h/ nebo zda souhrn takových postupů insolvenčního správce dosahuje takové intenzity, že odůvodňuje zproštění insolvenčního správce funkce?

Dovolatel míní, že v řešení položených otázek spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako podané neoprávněnou osobou, popřípadě odmítnout jako nepřípustné nebo zamítnout jako nedůvodné.

Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v , odmítl jako nepřípustné podle a 2

Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, žepři úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu správné, dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tato rozhodnutí jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Na řešení dovolatelem předestřené první a čtvrté právní otázky napadené rozhodnutí nespočívá, když při jejím formulování vycházel dovolatel z vlastní (jiné než odvolacím soudem zjištěné) skutkové verze událostí.

Druhá a třetí položená otázka přípustnost dovolání rovněž nezakládá, když potud jsou závěry odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Judikatura Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení je ustálena na závěrech, podle nichž:

Dotčené ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení , liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením nebo s ustanovením , nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.

Srov. např. usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , a ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněná pod čísly 48/2016 a 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K námitce dovolatele, že insolvenční správce nepředložil podklady, které by věrohodným způsobem dokládaly pravdivost, správnost a úplnost údajů uvedených v konečné zprávě, Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud (i insolvenční soud) dovolateli vysvětlil, že postup při projednání (včetně odstraňování vad konečné zprávy) a schválení konečné zprávy je vymezen v . Kdyby však insolvenční správce nerespektoval připomínky věřitelského výboru k předloženému návrhu konečné zprávy nebo na ně nereagoval, mohlo by přicházet v úvahu i zkoumání řádného plnění povinností insolvenčního správce.

Dále Nejvyšší soud uvádí, že stanovisko dovolatele, že „insolvenční správce již po dobu několika let nezasílá věřitelskému výboru žádné pravidelné zprávy o činnosti, a to bez jakéhokoliv zdůvodnění…“, zůstalo v rovině pouhého tvrzení, když odvolací soud v tomto směru neučinil jednoznačný skutkový závěr (viz jeho formulace „ I kdyby odpovídalo skutečnosti tvrzení odvolatele, že v rozporu s mu insolvenční správce nezasílal zprávy o své činnosti…“).

Nepředkládá-li insolvenční správce věřitelskému výboru nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, jde o porušování povinností insolvenčního správce ( věta druhá ). S přihlédnutím k okolnostem dané věci, kdy insolvenční správce zasílal pravidelné zprávy o své činnosti insolvenčnímu soudu a tyto zprávy byly průběžně zveřejňovány v insolvenčním rejstříku, nejde (v mezích citované judikatury) o natolik závažné porušení povinnosti stanovené zákonem, které by mohlo vést ke zproštění správce funkce.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu