Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4328/2018

-188

USNESENÍ

M. S.

Dopravnímu podniku hl. m. města Prahy, akciové společnosti

se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 217/42, IČO 00005886, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2018, č. j. -144, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2018, č. j. -144, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda má zaměstnavatel ve vztahu k zaměstnanci, který pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, povinnost postupovat podle ustanovení zák. práce anebo podle ustanovení zák. práce, srov. odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. , nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. . V uvedených rozhodnutích byl k výkladu vztahu ustanovení zák. práce a ustanovení zák. práce přijat právní názor - který platí obdobně i při výkladu vztahu ustanovení zák. práce a ustanovení - podle něhož, nemůže-li zaměstnanec konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (nedošlo-li mezi smluvními stranami základních pracovněprávních vztahů - zaměstnancem a zaměstnavatelem - k dohodě o řešení situace tím vzniklé),

zákon zaměstnavateli nepředepisuje, zda má postupovat podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce (a převést zaměstnance na jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci) nebo podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce (a dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru). Znamená to, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, i kdyby ho mohl převést na jinou práci, a že zaměstnavatel nemusí rozvazovat pracovní poměr se zaměstnancem výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, rozhodne-li se ho převést na jinou práci podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Námitky dovolatelky, že „zaměstnavatel má povinnost buď postupovat ve smyslu a převést zaměstnance konkrétně ve smyslu či dvoustranným právním jednáním dojít ke konsenzu se zaměstnancem“ a že „ani k jedné věci v uvedeném případě za strany žalovaného nedošlo a tím jsou dány předpoklady pro nezákonnost postupu žalovaného“, neobstojí. V posuzovaném případě není sporu o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným k „dohodě o řešení situace tím vzniklé nedošlo“, přičemž není rozhodné, zda z toho důvodu, že žalovaný pro žalobkyni jinou práci, která je pro ni vhodná vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k její kvalifikaci, neměl, nebo proto, že žalovaný nebyl ochoten převést žalobkyni na jinou práci podle ustanovení zák. práce, přestože takovou jinou práci pro ni měl, či z jiných důvodů. Platí totiž – jak výše uvedeno – že, nemůže-li zaměstnanec konat dosavadní práci ze zdravotních důvodů, zákon zaměstnavateli neukládá, zda má postupovat podle ustanovení , případně b) zák. práce (a převést zaměstnance na jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci) nebo podle ustanovení , případně e) zák. práce (a dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru z tam uvedeného důvodu); volba postupu je zde vždy na zaměstnavateli.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2019

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu