Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 52/2017-A-77

KSOS 39 INS XY29 NSČR 52/2017-A-77

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka L. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu věřitele Reticulum Recovery, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27923568, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2015, č. j. XY, 1 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 17. dubna 2015, č. j. XY, ustanovil Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zástupcem dlužníka L. K. podle , (dále též jen „ “), advokáta Mgr. Radima Ševčíka (dále jen „R. Š.“). Insolvenční soud poukázal na to, že rozhodnutí vydal k žádosti dlužníka, který ve smyslu prokázal existenci podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků.

[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. října 2015, č. j. XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[3] K odvolací námitce dlužníka, že mu nebyl ustanoven „nezávislý, nepodjatý, spravedlivý a poctivý“ advokát [se zdůrazněním, že R. Š. jej dosud písemně nekontaktoval, že sídlí a dokonce spolupracuje s Hypoteční bankou, a. s. (dále jen „banka“), pracuje v „realitách“, tj. zabývá se pronájmy a prodejem nemovitostí, a že na jeho straně je střet zájmů], poukázal odvolací soud na vyjádření R. Š., o tom, že se vůči dlužníku necítí jakkoli podjatý a není v žádném střetu zájmů, který by mu znemožňoval zastupovat dlužníka v insolvenčním řízení. Jeho sídlo se sice nachází ve stejné budově, ve které má pobočku banka, pro tu ale nevykonává žádné právní služby.

[4] Odvolací soud následně uzavřel, že vůči osobě ustanoveného advokáta vznesl dlužník toliko obecné výhrady, bez jakýchkoli konkrétních tvrzení či skutečných poznatků. Pouze z toho, že R. Š. má sídlo v budově, kde zároveň sídlí pobočka banky, jež dlužníku v minulosti poskytla úvěr (a která ani není účastníkem insolvenčního řízení), nelze dovodit podjatost R. Š., stejně jako z obecných tvrzení, že R. Š. pracuje „v realitách“, a že je ve střetu zájmů. V dosavadním průběhu insolvenčního řízení rovněž nevyšlo najevo, že by R. Š. v minulosti poskytoval právní služby někomu, jehož zájmy jsou v rozporu (ve střetu) se zájmy dlužníka, nebo že by spolupracoval s jiným advokátem (advokátní kanceláří), který v minulosti poskytoval právní služby někomu, jehož zájmy jsou v rozporu (ve střetu) se zájmy dlužníka, anebo že by v řízení vystupovala jako účastník osoba R. Š. blízká, případně, že by zájmy dlužníka byly v rozporu se zájmy R. Š. nebo osob jemu blízkých ( , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání (podání datované 10. ledna 2016, A-50), posléze doplněné advokátem ustanoveným pro dovolací řízení (podání datované 21. října 2016, A-62), jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že mu bude ustanoven jiný zástupce.

[6] Na základě reprodukce námitek, které vznesl proti osobě R. Š. v předchozích fázích řízení, dovolatel míní, že není podstatné, zda se mu podařilo prokázat, že R. Š. je nějak zainteresován na podnikání v realitách (a že tedy má zájem na výsledku insolvenčního řízení) nebo zda spolupracuje s bankou (coby právním předchůdcem insolvenčního navrhovatele). Podstatné je již to, že došlo k absolutní ztrátě důvěry dlužníka k jemu ustanovenému advokátu a že „důvody, které dlužník ve svých podáních uvádí“, jsou objektivně způsobilé narušení důvěry vyvolat. K tomu dovolatel odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , a 30. ledna 2008, sp. zn. , (dostupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu) obsahující závěr, že vzájemná oboustranná důvěra je základním předpokladem pro poskytování právních služeb advokátem.

[7] Dlužník dále dovolání doplňoval vlastnoručně sepsanými a podepsanými podáními (podání z 19. března 2017, A-67, podání z 23. dubna 2017, A-68, podání datované 27. července 2017). K obsahu těchto podání však Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť nebyla sepsána advokátem ( ).

[8] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[9] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že kdyby dovolání vyhověl [kdyby dospěl k závěru, že rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokáta má být změněno v důsledku toho, že k narušení důvěry mezi zastoupeným (dlužníkem) a zástupcem (R. Š.) vede již to, co zastoupený (dlužník) o tomto zástupci tvrdí (bez nutnosti ověřit pravdivost tvrzení)], pak by ve světle závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2016, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 34/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 34/2018“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], muselo rozhodnutí Nejvyššího soudu vyústit v zamítnutí dlužníkovy žádosti o ustanovení zástupce.

[10] Z R 34/2018 se totiž podává, že účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, nemá právo na ustanovení dalšího zástupce soudem.

[11] Jinak řečeno, mají-li k narušení důvěry mezi zastoupeným a ustanoveným zástupcem (advokátem) vést difamační (co do pravdivosti neověřená) tvrzení, která zastoupený snáší na osobu zástupce (advokáta), pak zastoupenému po ukončení takového zastoupení nenáleží právo na ustanovení dalšího zástupce soudem.

[12] Ještě jinak řečeno, kdyby Nejvyšší soud přijal argumentaci obsaženou v dovolání (o tom, že zastoupení má být ukončeno již proto, že zastoupený vůči zástupci vznesl nedoložené námitky), vedlo by to nutně k závěru, že dlužník již nebude mít právo na ustanovení dalšího zástupce soudem (R 34/2018). Dovolatel by se v důsledku toho ocitl v horším postavení než před podáním dovolání, což opodstatňuje odmítnutí dovolání.

[13] Zbývá dodat, že (poměřováno dovolací terminologií) ohledně tvrzené „podjatosti“ ustanoveného zástupce jsou mutatis mutandis uplatnitelné závěry, jež Nejvyšší soud (k otázkám podjatosti soudce) zformuloval (vycházeje též z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupného i na webových stránkách Ústavního soudu) v důvodech usnesení ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tyto závěry lze pro potřeby této věci shrnout tak, že „důvod“ pochybovat o „nepodjatosti“ ustanoveného zástupce z řad advokátů je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti takového zástupce.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2019

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu