Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3970/2018

-337

USNESENÍ

K

L

I

F

E s.

r.

o.

, se sídlem Soudní 774/4, Praha 4, IČO 60471191, proti žalovanému:

N. I. K.

, narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Alenou Zahradníčkovou, advokátkou se sídlem Ocelářská 1354/35, Praha 9, o 1.002.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2017, č. j. -312,

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalovaný podal dovolání proti rozsudku ze dne 26. 1. 2017, č. j. -312, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015, č. j. -231, kterým mu byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1.002.400 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, bylo prokázáno splnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou žalobkyni, neboť žalovaný již v době uzavření kupní smlouvy na nemovitosti žalobkyně nebyl jejím jednatelem, a i kdyby o svém odvolání z funkce nevěděl, věděl, že k prodeji daných nemovitostí musí získat předchozí souhlas společníků žalobkyně, který mu však udělen nebyl. Stejně tak by musel získat obdobný souhlas k uznání závazku z jen tvrzené půjčky žalobkyni. Jeho jednání při odčerpání finančních prostředků bylo úmyslné a mělo za následek zmenšení majetku poškozené žalobkyně, tedy vznik skutečné škody.

Dovolatel namítá, že prokázal, že jednal s péčí řádného hospodáře a že měl splatnou pohledávku za žalobkyní („zjevně z částky půjčené“), kterou žalobkyně uznala. Domnívá se, že protiprávně jednala také žalobkyně, protože mu bez zbytečného odkladu nedala na vědomí odvolání z funkce jednatele, čímž se podílela na jeho nevědomém protiprávním jednání. Kromě toho, že jeho námitky směřují v zásadě jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však přípustnost dovolání nelze založit ( a ), ve vztahu k právní otázce vzniku odpovědnosti za škodu odkazuje jen na závěry „konstantní judikatury“, aniž by je promítl na projednávanou věc a ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí dostatečně konkretizoval. Žalovaný zmiňuje pouze rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. , aniž by vymezil právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od odkazovaného rozhodnutí, které se zabývá odpovědností zhotovitele za škodu způsobenou při provádění díla a konstatuje, že v daném případě jde o mimozávazkovou odpovědnost za porušení právní povinnosti, přičemž je nerozhodné, zda byla porušena povinnost vyplývající z právního předpisu či ze závazku (ze smlouvy). Na projednávanou věc tak uvedené rozhodnutí neodpadá.

Dovolání tudíž neobsahuje žádné zákonem požadované údaje o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti – od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

V dovolacím řízení tak nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedených zákonných náležitostí ( ) nelze posoudit přípustnost dovolání, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2017, č. j. -312, podle ustanovení věty první odmítl.

Vzhledem k uvedenému dovolací soud současně ani nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ustanovení , když již z obsahu vlastního dovolání bylo zjevné, že nemůže být úspěšné, a tomuto návrhu by proto ani nemohlo být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 1. 2019

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu