Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4411/2018

-699

USNESENÍ

Dolmen TATARKOVA a.s.

Hlaváček & partner, s.r.o.

, se sídlem v Praze 6, Vokovická 685/14, IČ 48115380, a č. 2)

Hlaváček – architekti, s.r.o.

, se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí 2/577, IČ 25926497, oběma zastoupeným JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husitská 70/24, o zaplacení částky 952 637 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného 2) na zaplacení částky 308 448 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. -676, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2017, č. j. -636, výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení 952 637 Kč s příslušenstvím směřující proti žalovanému 1) i 2), výrokem II. uložil žalobkyni zaplatit žalovanému 2) částku 226 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení, výrokem III. zamítl vzájemný návrh žalovaného 2) co do 82 348 Kč s příslušenstvím, výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení a výrokem V. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému 2).

Doplňujícím usnesením ze dne 10. 11. 2017, č. j. -657, soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 2 446 Kč, výrokem II. o povinnosti žalovaného 2) zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 170 Kč a výrokem III. o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek.

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. -676, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., IV. a V., změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně co do výše částky, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 2) a výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že vzájemný návrh žalovaného 2) se zamítá co do částky 76 398 Kč s příslušenstvím; potvrdil doplňující usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2017, č. j. -657; výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů odvolacího řízení a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému 2).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil následující právní otázky s tím, že při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu:

1. Zda tím, že zhotovitel projektu zhotoví prováděcí projektovou dokumentaci v rozporu s dokumentací ke stavebnímu povolení, podle níž bylo vydáno stavební povolení tak, že změní část půdorysu stavby, je porušena jen smluvní povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi objednatelem dokumentace a zhotovitelem nebo jde o porušení povinnosti, jež vyplývá ze zákona a obecně závazných právních předpisů, a která spočívá v tom, že stavba má být realizována v souladu se stavebním povolením, které je obsahově závislé na územním rozhodnutí.

2. Zda je možné v mezích zásady „co není zakázáno je dovoleno“ smluvně zakotvit, aby autorský dozor stavby byl prováděn jak v souladu s dokumentací pro stavení povolení, tak v souladu s dokumentací prováděcí a aby obsahem autorského dozoru byla též povinnost seznámit se s podklady, podle kterých se připravuje realizace stavby, zejména povinnost seznámit se s projektem a s obsahem podmínek stavebního povolení, povinnost kontrolovat soulad prováděcích prací s platnou projektovou dokumentací a pro případ porušení těchto povinností se domáhat nároku z odpovědnosti vůči takto zavázanému subjektu nebo je takový postup vyloučen s odůvodněním, že takovými povinnostmi byl již zavázán technický dozor stavby, resp. že není možné plnit tyto povinnosti, jelikož není určité podle jaké dokumentace (ke stavebnímu povolení/prováděcí) mají být tyto povinnosti plněny.

3. Zda je v souladu v právem účastníka soudního řízení na spravedlivý proces, pokud soud při hodnocení důkazů nepřihlédne ke znaleckému posudku zajištěného tímto účastníkem v souladu s ust. (dále jen „“), který byl v rámci řízení proveden, a to s odůvodněním, že je pro věc irelevantní, a to i přes to, že z něho vyplývají závěry, které vyvracejí skutková zjištění učiněná soudem, která jsou základem jeho rozhodnutí.

Dovolatelka namítá, že se odvolací soud při řešení první otázky odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 30. 7. 2003, sp. n. 25 Cdo1851/2002, ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. a ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. , při posouzení zákonné povinnosti, jestliže prováděcí dokumentace byla vypracována v podstatných ohledech (jiný půdorys stavby) v rozporu s dokumentací, podle které bylo vydáno stavební povolení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který dovodil, že v daném případě nepřipadá v úvahu porušení zákonné povinnosti žalovaného 1), jako zhotovitele díla, upozornit objednatele na nevhodnost jeho pokynu, přikročil-li zhotovitel projektové dokumentace k zúžení půdorysu stavby na základě vlastního rozhodnutí a nikoliv na základě pokynu objednatele projektové dokumentace, a že tak nemůže být dána odpovědnost zhotovitele za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením zákonné povinnosti podle , , platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle dovolatelky byla porušena zákonná povinnost, jestliže prováděcí dokumentace byla vypracována v rozporu s dokumentací pro územní a stavební povolení, konkrétně, byl-li změněn půdorys stavby.

K otázce druhé dovolatelka uvedla, že nesouhlasí s výkladem smluvních ujednání učiněných soudem prvního stupně, a potažmo i odvolacím soudem, které považovaly smluvní ujednání o provádění autorského dozoru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1) dílem jako neurčitá a dílem tak, že subjekt vykonávající autorský dozor sjednaným způsobem zavázán být nemůže, a zdůraznila v této souvislosti zásadu platící v soukromoprávní sféře „co není zakázáno, je dovoleno“. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. a usnesení ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. , s námitkou, že závěr odvolacího soudu je v rozporu s uvedenou zásadou.Dovolatelka má za to, že k učiněnému závěru odvolacím soudem chybí potřebná skutková zjištění a rozhodnutí je tak zatíženo vadou, která spočívá v absenci skutkových zjištění. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( – dále jen „“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), posuzoval, zda dovolání je přípustné podle Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není přípustné, neboť žalobkyně nevymezila přípustnost dovolání podle Důvodem tohoto závěru je skutečnost, že odvolací soud řešil otázku splnění předpokladů pro uplatnění nároku z odpovědnosti za škodu a dovodil, že v posuzované věci není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou představující škodu, která měla žalobkyni vzniknout tím, že prodala byty koncovým uživatelům za nižší cenu a porušením smluvní povinnosti žalovaným 1), jako zhotovitelem, vůči objednateli (kterým však nebyla žalobkyně) vypracovat dokumentaci pro stavební řízení a dokumentaci pro provedení stavby podle dokumentace vypracované ke stavebnímu povolení na základě smlouvy o dílo ze dne 16. 6. 2003. K této řešené právní otázce však dovolatelka žádnou právní otázku, kterou by měl odvolací soud řešit v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, nevymezila. Žalobkyně v dovolacích námitkách pomíjí též skutečnost, že odvolací soud ze skutkových zjištění učinil závěr, že žalobkyni žádná škoda v podobě ušlého zisku nemohla vzniknout, když zúžením půdorysu stavby zůstaly přesto podlahové plochy bytů zachovány tak, jak byly předpokládány ve stavebním povolení, a že pokud zhotovitel projektové dokumentace přikročil k zúžení půdorysu stavby na základě vlastního rozhodnutí a nikoliv na základě pokynu objednatele projektové dokumentace, nemohlo přicházet v úvahu porušení zákonné povinnosti zhotovitele díla – upozornit objednatele na nevhodnost jeho pokynu ( obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud tedy řešil otázku, kdy případná odpovědnost žalovaného 1) za škodu může být pouze v rovině porušení smluvní povinnosti ve vztahu k objednateli díla, nikoliv však v rovině porušení zákonné povinnosti upozornit objednatele na nevhodnost jeho pokynu, a že odpovědnost za škodu podle , platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) ve vztahu k žalobkyni tedy nepřipadá v úvahu. K této otázce příčinné souvislosti mezi porušením zákonné povinnosti žalovaným 1) a tvrzeným vznikem škody nejen že dovolatelka žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od judikatury dovolacího soudu, nevymezila, ale v dovolání neuvádí ani judikaturu, která by na řešení dané otázky, posuzované odvolacím soudem, dopadala, když poukazovaná judikatura řešila otázku odpovědnosti za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem, otázku oprávnění zřizovat a provozovat elektrické vedení na dotčených pozemcích žalobců, a v posledně uváděné judikatuře se soud zabýval výkladem informační povinnosti smluvních stran. Dovolatelka položenou otázkou první ve skutečnosti polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem založené na skutkových zjištěních ohledně porušení smluvní a zákonné povinnosti zhotovitele díla vůči druhé smluvní straně – objednateli díla, kterou však žalobkyně nebyla.Druhá otázka, položená dovolatelkou, je zcela irelevantní k otázce posuzované odvolacím soudem, resp. k otázce, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil, tj. posuzování odpovědnosti za škodu podle obch. zák. Dovolatelka pomíjí, že ze skutkových zjištění v dané věci vyplynulo, že žalovaný 1), jakožto zhotovitel, neporušil žádnou povinnost, která by zapříčinila vznik škody. Neporušil žádnou povinnost ze smlouvy o dílo ze dne 15. 8. 2006, jíž se žalovaný 1) zavázal pro žalobkyni, jako objednatelku, zajišťovat autorský dozor podle schválené projektové dokumentace a prováděcí projektové dokumentace. Judikatura, na níž dovolatelka v souvislosti s druhou otázkou poukazuje, neřeší otázku, na níž leží rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud se nezabýval řešením otázky spojené se zásadou „co není zakázáno, je dovoleno“.Třetí otázkou dovolatelka míří ke kritice zjištění skutkového stavu věci, resp. namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, tedy vadu řízení. Námitky dovolatelky týkající se nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, směřující do vad řízení, ovšem nezahrnují otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v (vzhledem k nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil. Ustanovení věty druhé stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání proto nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu, námitky k nesprávnému právnímu posouzení věci založené na kritice nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Nejvyšší soud mimo jiné již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).Není-li tedy dovolání žalobkyně podle přípustné, dovolací soud její dovolání odmítl ( ).Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje ( ).P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu