Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3073/2018

-76

USNESENÍ

G. J.

Kooperativa pojišťovna, Vienna Insurance Group

, IČO: 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, č. j. -54,

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, č. j. -28, zamítl žalobu na zaplacení částky 7 700 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že o nárocích žalobkyně na náhradu bolestného a za ztížení společenského uplatnění z dopravní nehody dne 5. 7. 2009 bylo vůči žalované pojišťovně rozhodnuto pravomocným usnesením o schválení smíru, dospěl soud k závěru, že dalšímu projednání této věci brání překážka věci rozsouzené, a důvodná je též námitka promlčení uplatněného nároku a námitka nedostatku pasivní věcné legitimace žalované pojišťovny.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 2. 2018, č. j. -54, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s odkazem na odbornou literaturu a důvodovou zprávu a s oporou plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , dovodil, že postup dle § 3079 odst. 2 o. z. na žalobkyní uplatněný nárok nelze aplikovat, neboť by se jednalo o pravou zpětnou účinnost právní normy, která je považována za protiústavní, a zákaz pravé retroaktivity právní normy vyplývá z principu demokratického právního státu. Zároveň vyloučil možnost přiznat uplatněný nárok, neboť rozhodnutím soudu prvního stupně byl již dříve schválen smír, v němž titíž účastníci prohlásili nároky žalobkyně na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění včetně jejich mimořádného navýšení za plně vypořádané. Toto rozhodnutí má účinky pravomocného rozhodnutí, a protože o všech požadovaných nárocích včetně mimořádného navýšení bylo již pravomocně rozhodnuto, nelze podle nároky na odškodnění projednávat znovu, neboť tomu brání překážka věci rozhodnuté. Námitka žalobkyně, že se jednalo pouze o částečný smír, je vyvrácena přímo zněním výroku usnesení o schválení smíru.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, zda lze o. z. aplikovat na případy, kdy výše bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění určená dle předpisů účinných před 1. 1. 2014 je výrazně nižší než výše dle „nového“ , a zda za mimořádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu o. z. lze považovat závažnost poranění poškozené v důsledku autonehody. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o nemožnosti aplikace o. z., neboť toto ustanovení nezmiňuje konkrétní druhy nemajetkové újmy, ale nemajetkovou újmu jako takovou, nikoli jen újmu dle o. z. Dovozuje, že o. z. míří na případy, kdy výše odškodnění vyčíslená podle je ve značném rozporu s výší odškodnění určené dle o. z. Dále namítá nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že o jejím nároku na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění bylo pravomocně rozhodnuto. Poukazuje na to, že v návrhu na smír, jenž byl zaslán soudu prvního stupně, byl obsažen i její návrh na postup dle o. z. spolu s návrhem na jeho vyloučení k samostatnému projednání. Z toho dovozuje, že uzavřený smír se nevztahuje na odškodnění podle o. z. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že jeho důvody nerespektují průběh řízení ani ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, a odkázala na argumentaci v rozhodnutí odvolacího soudu, jež považuje za správnou.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatelka předložila dovolacímu soudu k přezkumu jednak otázky týkající se aplikace § 3079 odst. 2 o. z. na její nárok na odškodnění bolestného a za ztížení společenského uplatnění a jednak nesouhlasí se závěrem, že přiznání tohoto nároku brání obsah pravomocného rozhodnutí soudu.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku spočívá na dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž každý sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2014, č. j. -323 byl schválen smír, jímž se žalovaná zavázala zaplatit každému ze čtyř tehdejších žalobců (včetně nynější žalobkyně) určitou částku na náhradě za ztížení společenského uplatnění a bolestného včetně mimořádného navýšení a náhrady dalších nákladů s tím, že nárok na toto odškodnění je tím plně vypořádán.

Podle smír schválený soudem má účinky pravomocného rozsudku. Podle jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány ( ). Smír schválený soudem může zakládat překážku věci rozsouzené za předpokladu totožnosti obou věcí, která je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, který je určen tzv. petitem žaloby (tj. čeho se domáhá), a je vymezen skutkovými okolnostmi, jimiž je nárok zdůvodněn.

V dané věci byl mezi týmiž účastníky uplatněn nárok, který vyplývá ze stejného skutku, jaký byl uplatněn v předchozím řízení, jež skončilo soudním smírem. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně neuplatnila nový nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy, nýbrž navrhla, aby soud při odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění aplikoval § 3079 odst. 2 o. z. a přiznal jí na těchto nárocích ještě další částku vedle té, kterou získala na základě usnesení o schválení smíru.

V dané věci je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že z hlediska plnění, jehož se žalobkyně domáhá, se nejedná o totožný předmět řízení jako v předchozím řízení, neboť je požadován rozdíl mezi výší odškodnění již přiznaného a výší nároku na odškodnění podle , tedy vedle částky, o níž bylo rozhodnuto usnesením o schválení smíru, požaduje ještě další, byť rovněž peněžité plnění. Z hlediska totožnosti předmětu řízení není uplatněn tentýž nárok na odškodnění, o němž bylo rozhodnuto soudním smírem, a nejedná se tedy o neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, pro nějž by soud byl povinen řízení bez dalšího zastavit. K tomuto závěru zcela správně dospěl odvolací soud, avšak v rozporu s ním v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dalšímu projednávání téže věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ( ), což je třeba mu vytknout. Nicméně na základě zjištění obsahu smíru uzavřeného mezi účastníky, jenž byl schválen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2014, č. j. , nepřisvědčil tvrzení žaloby, že smír se týkal jen části nároků na nemajetkovou újmu, a uzavřel, že tímto smírem byly nároky žalobkyně na odškodnění vůči žalované pojišťovně plně vypořádány. Vzhledem k tomu, že smír schválený soudem ( ) je zvláštním druhem dohody o narovnání (srov. obč. zák.), je tento závěr odvolacího soudu správný. V tomto směru se nejedná o dosud neřešenou právní otázku ani o případ, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. ).

Vzhledem k důvodům, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, a za situace, že obstojí shora uvedený závěr o nedůvodnosti žaloby, jenž sám o sobě postačuje k jejímu zamítnutí, je jednoznačné, že řešení právní otázky aplikace a výkladu § 3079 odst. 2 o. z., předložené dovolacímu přezkumu, se nemůže projevit v poměrech dovolatelky, neboť její postavení vůči druhé straně sporu zůstane nezměněno. Spočívá-li totiž napadené rozhodnutí na dvou samostatných důvodech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby, řešení právní otázky vztahující se k hmotněprávnímu důvodu neúspěšnosti uplatněného nároku, není otázkou, na jejímž vyřešení závisí rozhodnutí v této věci ( ), neboť nemá význam pro výsledek sporu a nemá vliv na celkový závěr odvolacího soudu. Není proto zapotřebí se správností dalšího důvodu, jenž byl dovoláním napaden, zabývat (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 17/98).

Protože nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v , Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 12. 2018

JUDr. Marta Škárová

předseda senátu