Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 443/2018

30 Nd 443/2018-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s., identifikační číslo osoby 257 88 001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6 - Liboci, U Stanice 11/4, proti povinné jménem N. S., narozené XY, bytem v XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o návrhu na určení místní příslušnosti dle , takto:

O d ů v o d n ě n í :

Exekučním návrhem se oprávněná prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 10, domáhala exekučního vymožení pohledávky proti povinné. Obvodním soudem pro Prahu 5 byla zjištěna poslední známá adresa povinné v ČR, jak je uvedeno v záhlaví, dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnanecké karty nebyl povinné povolen. V současné době neprochází povinná Cizineckým informačním systémem.

Usnesením ze dne 6. 11. 2018, č. j. – 22, prohlásil Obvodní soud pro Prahu 5 svou místní nepříslušnost a dle ve spojení s přeložil věc k určení místní příslušnosti Nejvyššímu soudu.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud. Podle exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinná osoba bydliště, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Nemá-li povinná bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinná majetek. S ohledem na ustanovení exekučního řádu se ustanovení použijí i při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, neboť jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Z ustanovení věty první vyplývá, že nemá-li povinná obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinná majetek.

Z obsahu spisu vyplývá, že povinná nemá bydliště na území České republiky. Zda má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, nebylo exekučním soudem před pověřením exekutora zjišťováno. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2013 Nejvyšší soud vyslovil, že skutečnost, zda povinná má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinné. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.

Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení , při určení místní příslušnosti, rozhodl Nejvyšší soud tak, že věc projedná a rozhodne ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , či ) a to i s ohledem na požadavek procesní ekonomie.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2019

JUDr. František Ištvánek předseda senátu