Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4263/2018

-441

USNESENÍ

F. C.,

1) Ústeckému kraji,

se sídlem krajského úřadu v Ústí nad Labem, Velká hradební č. 3118/48, IČO 70892156, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sílem v Litvínově, Jiráskova č. 413, a

2) Základní škole, Praha 9- Černý most, Gen. Janouška 1006,

příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 9 – Černý most, Generála Janouška č. 1006, IČO 61386898, o náhradu škody na zdraví, za účasti

1) České pojišťovny a.s.,

se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, a

2)

Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group,

se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejších účastníků na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. listopadu 2016 č. j. -387, takto:

I. Dovolání žalobce seodmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Daniela Voláka, advokáta se sílem v Litvínově, Jiráskova č. 413; jinak žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1.11.2016 č.j. -387, do výroku ve věci samé, podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatel namísto skutkových zjištění soudů, že „k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo nejpozději v průběhu června 2002“ a že současné psychické obtíže žalobce (neurastenie a nespecifická porucha osobnosti) nejsou v příčinné souvislosti s jeho úrazem ze dne 10.4.2002, předestírá vlastní (odlišná) skutková zjištění (že „za den ustálení zdravotního stavu žalobce je nutné považovat den 8. listopadu 2007“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, že „není dán podklad pro závěr, že nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění je promlčený“], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Ostatně, dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu do výroku o věci samé není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k předpokladům odpovědnosti za škodu podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2006 (dále jen „zák. práce), srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009 sp. zn. , podle kterého lze odškodnit pouze újmu, která vznikla následkem pracovního úrazu; k otázce běhu subjektivní promlčecí lhůty v případě nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2005 sp. zn. , uveřejněný pod č. 52 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, a v něm vyjádřený názor, že o škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený ve smyslu ustanovení zák. práce zpravidla doví v době, kdy se po léčení jeho zdravotní stav natolik ustálil, že bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke ztížení jeho uplatnění v životě a ve společnosti došlo, a kdy lze tedy na základě skutkových okolností, které má k dispozici, objektivně provést jeho ohodnocení; k otázce, kdy je možné zdravotní stav považovat za ustálený, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.8.2010 sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Jestliže dovolatel ve prospěch svých úvah o pozdějším počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty argumentuje rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012 sp. zn. , potom přehlíží, že v něm vyslovený právní názor vychází z jiného skutkového stavu (podle ústavního znaleckého posudku byla duševní porucha poškozené shledána v příčinné souvislosti s jejím úrazem), než je dán v projednávané věci, kde psychické problémy žalobce nesouvisejí s jeho úrazem z roku 2002; proto právní závěry přijaté v uvedeném rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadají a nejde tedy o situaci, kdy by právní otázka byla posouzena rozdílně od dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu.

Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení nemůže založit ani námitka žalobce, že odvolací soud „náležitě neodůvodnil“, proč jako nadbytečný neprovedl žalobcem navržený listinný důkaz - „Posudek o invaliditě – v řízení o námitkách“ ze dne 2.3.2016 vypracovaný posuzujícím lékařem ČSSZ pro Prahu a Stř. Čechy. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení , ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení

ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3

; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Namítá-li žalobce porušení práva na spravedlivý proces, pak přehlíží skutečnost, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Pokud dovolatel v řízení neunesl své důkazní břemeno ohledně prokázání rozhodných skutkových tvrzení, nemůže nyní shledávat v právním řešení předmětného sporu (provedeném v řádném soudním řízení) porušení svých základních práv.

Žalobce – jak vyplývá z obsahu dovolání – napadá rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ani v tomto směru však není dovolání žalobce podle ustanovení přípustné, neboť i zde směřuje do rozhodnutí odvolacího soudu, které je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2014 sp. zn. , uveřejněný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2015 sp. zn. , v nichž byl vysloven názor, že předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím se posuzují samostatně. To, že jsou tyto předpoklady dány v řízení u soudu prvního stupně, neznamená, že musí být shledány i v řízení odvolacím. Z povahy odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska jeho věcné správnosti a bezvadnosti řízení, které předcházelo jeho vydání, naopak vyplývá, že nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za přiměřeného použití ustanovení

má být – ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně – jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením, které zpravidla nemá místo tam, kde účastníka – tak jako žalobce v projednávané věci – vedlo k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jeho setrvávání na určitém právním názoru, přestože již z rozsudku soudu prvního stupně vyplývalo, že tento názor není správný.

Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení nevykazuje „prvky libovůle“ ani z hlediska judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 6.5.2010

sp. zn.

), podle níž, je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou a obtížnou, lze v takových případech shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní; tyto závěry lze vztáhnout rovněž na vyšší územní samosprávné celky, mezi něž patří i žalovaný 1) v projednávané věci (srov. nález ze dne 6.6.2013 sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, podle ustanovení věty první rovněž odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení

se

nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2018

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu