Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1295/2018

-302

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně A V O S spol. s r.o., se sídlem ve Frýdku - Místku, Ostravská 1556 (identifikační číslo 005 75 364), zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Ó. Lysohorského 702, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu Bruzovská 305, se sídlem ve Frýdku - Místku, Bruzovská 305 (identifikační číslo 268 00 306), zastoupenému JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, o 1.287.202,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2017, č. j. -273, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 25. 1. 2017, č. j. -234, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 6.140 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 21. 5. 2011 do zaplacení, žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 1.281.062,90 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, zamítl a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 268.725 Kč.

Rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, č. j. -273, Krajský soud v Ostravě v odvoláním napadené části věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 101.056 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 21. 5. 2011 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu je potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Protože žalované společenství v době uzavření smlouvy o dílo mělo postavení spotřebitele ( , o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 7. 2010, dále jen „“), měl odvolací soud ujednání, jímž strany podřídily závazkový vztah , obchodnímu zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), za neplatné ( obch. zák.). Zhoršení právního postavení žalovaného, které není podnikatelem, shledal v tom, že , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), umožňoval objednateli – na rozdíl od úpravy a násl. obchodního zákoníku – odstoupit od smlouvy o dílo bez udání důvodu ( obč. zák.), že úroky z prodlení byly sjednány ve výši převyšující úrokovou sazbu podle a v absenci ujednání o „možnosti oznámení vad díla zhotoviteli v záruční době, jež je považováno za včasné oznámení vad díla“ ( obch. zák., obč. zák.). Právní vztah účastníků založený smlouvou o dílo – argumentuje odvolací soud – se řídí ustanoveními , takže žalovaný byl oprávněn podle obč. zák. odstoupit od smlouvy s důsledkem zrušení právního vztahu smlouvou založeného (, 2 obč. zák.).

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně zpochybnila postavení společenství vlastníků jednotek jako spotřebitele. Má za to, že žalované není v právním vztahu ze smlouvy o dílo spotřebitelem, je-li právnickou osobou vzniklou na základě zákona a zapsanou v obchodním rejstříku ( obch. zák.); ustanovení ve znění účinném do 31. 7. 2010 na tom nic nemění. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „o.s.ř“).

Dovolání, jímž žalobkyně napadla potvrzující výrok o věci samé, je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (, ). V rozporu s tím, co je uvedeno níže, posoudil odvolací soud otázku, zda lze za spotřebitele podle právní úpravy účinné do 31. 7. 2010 považovat právnickou osobu.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 52 odst. 3 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 7. 2010) je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Podle ustanovení (ve znění účinném do 31. 7. 2010) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami.

Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou z 11. 11. 2009 se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala k úpravám stavby domu na Bruzovské ulici 305 ve Frýdku - Místku a k dodání a montáži výtahu. Objednatelem díla bylo žalované společenství. Smluvní strany dohodly, že závazkový vztah se bude řídit , že ho lze ukončit dohodou nebo jinými způsoby stanovenými obchodním zákoníkem a sjednaly úroky z prodlení ve smyslu obch. zák. ve výši 0,05% denně z ceny díla. Žalované před dokončením díla dopisem z 24. 2. 2010 – doručeným žalobkyni nejpozději 3. 3. 2010 – odstoupilo od smlouvy.

Spotřebitel je účastníkem trhu vstupující do soukromoprávních vztahů s podnikajícími fyzickými nebo právnickými osobami, přičemž nenakupuje zboží a nevyužívá služeb podnikatelů (dodavatelů) pro svou obchodní nebo jinou podnikatelskou činnost; v těchto vztazích jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby. Jako tzv. slabší (zranitelnější) straně je mu poskytována zvýšená právní ochrana. Její nezbytnost je dána nerovným postavením spotřebitele ve vztahu s dodavatelem (obchodníkem profesionálem), vyplývajícím z nerovnováhy vyjednávací síly, nerovnoměrnosti znalostí (u profesionála větší zkušenost s prodejem jeho vlastního nabízeného výrobku, produktu či služeb, doprovázená zpravidla i lepší znalostí práva) a z ekonomické neúměrnosti zdrojů smluvních stran (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 93/2013).

Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a násl. obč. zák., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky. Čl. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, definuje spotřebitele jako fyzickou osobu, která ve smlouvách, na které se vztahuje tato směrnice, jedná pro účely, které nespadají do rámce její obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání. Čl. 1 bod 2. písm. a/ směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, považuje za spotřebitele „každou fyzickou osobu,“ která ve smlouvách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za její profesní nebo obchodní činnost. Podle čl. 2 písm. a/ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“), je spotřebitel definován jako „každá fyzická osoba, která jedná za účelem nespadajícím do její profesní či obchodní činnosti.“ Obdobně za spotřebitele označuje i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002, o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS, a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES [čl. 2 písm. d/].

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , odstranil pochybnosti o tom, zda lze či nelze podle právní úpravy účinné do 31. 7. 2010 za spotřebitele považovat i právnickou osobu. Vysvětlil, že „se zřetelem k charakteru dříve přijatých směrnic na ochranu spotřebitele, založených na zásadě tzv. minimální harmonizace (na rozdíl od nyní platné Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/RE ze dne 25. 10. 2011, o právech spotřebitelů, která stojí na zásadě maximální harmonizace – viz čl. 4 „Úroveň harmonizace“), je potřeba v zájmu zajištění dodržení cílů sledovaných evropským zákonodárcem v oblasti spotřebitelských smluv, jakož i soudržnosti unijního práva, zohlednit pojem „spotřebitel“ obsažený v unijních právních předpisech při výkladu téhož pojmu obsaženého v § 52 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31. 7. 2010. Autonomní charakter práva Evropské unie znamená, že výklad směrnic i provádějící národní úpravy musí být vždy prováděn v kontextu unijního práva a nikoliv národního práva a jeho pojmosloví (srovnej ESD, C-29/76, ve věci LTU Lufttransportunternehmen GmbH & Co. KG proti Eurocontrol). Z uvedených důvodů je proto pojem „osoby, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti,“ nutno vykládat restriktivním způsobem, což znamená, že spotřebitelem v tomto pojetí může být jen osoba fyzická.“

S účinností od 1. 8. 2010 , kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů, novelizací obč. zák. a výslovně přizpůsobil definici spotřebitele interpretaci vycházející z rozhodnutí Soudního dvora evropské unie (dříve Evropského soudního dvora); spotřebitelem – jak v oblasti soukromého práva, tak i práva veřejného – je pouze fyzická osoba (srov. např. rozsudek ze dne 22. 11. 2001 ve spojených věcech C-541/99 a C-542/99 Cape Snc proti Idealservice Srl, resp. Idealservice MN RE Sas proti OMAI Srl).

Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími námitkami žalobkyně – rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé a v akcesorických výrocích o nákladech řízení podle zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (, věta druhá, ).

Dovolání směřující proti měnícímu výroku o věci samé je subjektivně nepřípustné (srov. , , větu první, ). Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Zavázal-li odvolací soud žalované společenství k úhradě 101.056 Kč s příslušenstvím, nezpůsobil tím žalobkyni (dovolatelce) žádnou újmu, naopak, v tomto rozsahu byla úspěšná.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (, věta první, ).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (, věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2019

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu