Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4564/2017

-312

USNESENÍ

M. S.

1) J. M.

, narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na Šumavě č. 2242/4, a

2) J. Ü.

, narozenému dne XY, bytem v XY, o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2016 č. j. -268, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2016 č. j. -268 není přípustné podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce rozložení důkazního břemene ohledně prokázání pravosti soukroméy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 1996 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 1997, pod číslem 22 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. ).

Odvolací soud tak správně odkázal na výše uvedenou judikaturu dovolacího soudu a z ní vyplývající závěr, že v případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé litiny, pak platí, že účastníka, který tutou předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukroméy. Rovněž v odborné právní literatuře v souvislosti se srovnáním důkazní síly veřejnéy, která je vymezena v , ay soukromé (tj. té, která povahuy veřejné nemá) je zastáván názor, že oprotiě veřejné, kde důkazní břemeno leží na tom, kdo popírá její správnost, u soukroméy stačí „formální“ popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromouu.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud měl za prokázané, že zůstavitelka nepodepsala holografní závěť ze dne 25. 9. 2005, ač takový závěr z provedených důkazů jednoznačně nevyplývá, potom dovolatel vychází ze zjištění, které však odvolací soud neučinil, neboť přehlíží, že odvolací soud nerozhodl ve věci na základě toho, že by měl za prokázané, že zůstavitelka tuto závěť nepodepsala, nýbrž na základě toho, že nebylo prokázáno, že by ji zůstavitelka podepsala. Dovolatel tudíž neunesl důkazní břemeno, když neprokázal, že zůstavitelka holografní závěť ze dne 25. 9. 2005 podepsala, a proto byl ve sporu neúspěšný.

Správným není ani tvrzení dovolatele, že napadené rozhodnutí není v souladu s ustálenou rozhodovací praxí ohledně otázky zohlednění znaleckých posudků. Ve znaleckých posudcích PhDr. Václavy Musilové a PhDr. Milana Nouzovského, vyhotovených pro dřívější řízení, byl vysloven závěr, že holografní závěť nebyla napsána ani podepsána zůstavitelkou. Soudem ustanovený znalec Mgr. Aleš Čulík následně ve svém znaleckém posudku uvedl, že holografní závěť byla pravděpodobně sepsána zůstavitelkou a že přichází v úvahu, že jí byla i podepsána. Tvrdí-li dovolatel, že soudy dostatečně nepřihlédly k následnému znaleckému posudku Kriminalistickéhou Praha, potom přehlíží, že ohledně otázky, kdo holografní závěť sepsal a podepsal, vyznívá posudek v jeho neprospěch (z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že zůstavitelka závěť pravděpodobně nesepsala a ohledně pravosti podpisu závěti nelze rozhodnout, neboť podle vyjádření znalkyně nelze vyloučit padělání podpisu, viz č. l. 207), přičemž důkazní břemeno ohledně prokázání pravosti podpisu zůstavitelky na holografní závěti ze dne 25. 9. 2005 leželo na žalovaných. Vznáší-li následně dovolatel naopak námitku, že vzhledem k rozporům ve znaleckých posudcích k nim nemělo být přihlíženo vůbec, opět přehlíží, že to jej zatěžovalo důkazní břemeno k prokázání věrohodně zpochybněné pravosti soukromoprávníy.

Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996 , ze kterého dovolatel cituje pouze jeho narativní část, v níž Ústavní soud rekapituluje argumentaci stěžovatele, považuje dovolací soud za nepřípadný. V uvedeném nálezu Ústavní soud konstatoval, že soud nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu. V odkazovaném případě se však Ústavní soud nevyjadřoval k rozložení důkazního břemene ohledně prokázání pravosti podpisu na holografní závěti, nýbrž na alografní závěti podle ustanovení z roku 1950 (), která je kromě podpisu zůstavitele opatřována i podpisy dvou svědků. Na základě uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že zatížit důkazním břemenem žalovaného, který tvrdí platnost takovéto závěti, je v extrémním nesouladu s celkovou konstrukcí, členěním a logikou tohoto typu alografní závěti, a to za situace, kdy vzhledem k zásahům do závěti již nebylo možné posoudit pravost podpisu zůstavitele. Podle dovolacího soudu tak uvedený nález Ústavního soudu na projednávanou věc nedopadá, a v projednávané věci zároveň nedošlo k jednostrannému zatížení důkazním břemenem bez zohlednění relevantních okolností, když se jedná o holografní závěť, a na žalovaném bylo (poté, co její pravost žalobce popřel) prokázat pravost podpisu zůstavitelky na této soukromoprávníě. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že na žalovaném leželo i důkazní břemeno ohledně jeho tvrzení nepravosti předchozí závěti ze dne 23. 9. 2005, pořízené ve formě veřejnéy, jež zněla v neprospěch žalovaného 1).

V části dovolání, v níž se dovolatel snaží zpochybnit platnost závěti ze dne 23. 9. 2005, pořízené notářským zápisem, na základě tvrzení, že nebylo zjišťováno, zda zůstavitelka požádala o přivedení notářky, z čehož dovozuje, že tato závěť nebyla pořízena svobodně, dovolatel nevymezuje, které předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení považuje za splněné, proto ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 1) podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2018JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu