Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3072/2018

-942

USNESENÍ

a) M. N.

b) F. F.

, narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Barborou Peštovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady č. 433/10, proti žalovaným

1) L. V.

, narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55,

2) J. K.

,

narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55,

3) M. J.

,

narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11,

4) Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba, Praha-Hlubočepy

,

se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově č. 221/8, IČ 48136034, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Vítkova č. 247/7,

5) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČ 69797111, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č.j. -775, takto:

I. Dovolání žalobců a) a b)

se odmítá

.

II. Žalobci a) a b)

jsou povinni

zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 6.413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Dvouletého, advokáta se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55.

III. Žalobci a) a b)

jsou povinni

zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 6.413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Daniela Honzíka, advokáta se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55.

IV. Jinak

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7.10.2013, č.j. -17, rozhodl, že věci vedené pod sp. zn. (žalobci M. N. a F. F.) a sp. zn. (žalobkyně M. J.) se spojují ke společnému projednání a věc se bude nadále projednávat pod sp. zn. . Rozsudkem ze dne 14.11.2016, č.j. -685, soud řízení zastavil v části, kterou se žalobci a) a b) domáhali určení, že závěť M. S., narozené XY, sepsaná dne 22.12.2010 je neplatná (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že žalobci F. F. a M. N. jsou dědici ze zákona po zůstavitelce M. S. (výrok II.), i žalobu na určení, že žalobkyně M. J. je dědičkou po zůstavitelce M. S. (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).

K odvolání M. N., F. F. a M. J. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20.4.2017, č.j. -775, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.11.2016, č.j. -685, potvrdil, když se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že „žádný ze žalobců neunesl ohledně tvrzené existence společné domácnosti se zůstavitelkou M. S. důkazní břemeno“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) a b) dovolání s návrhem „aby dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v plném rozsahu, ve kterém byl výrok napaden, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č.j. , ze dne 20. dubna 2017 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení“. Uvedli, že odvolací soud se jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce vedení společné domácnosti, a také pochybil v tom, že rozhodoval o dědicích ze zákona, aniž posoudil závěť, jejíž neplatnost oni v řízení namítali, a nejsou si vědomi procesního úkonu, kterým by vzali zpět žalobu v části, kterou se domáhali určení neplatnosti sporné závěti.

K dovolání žalobců a) a b) se vyjádřili žalovaní 1) a 2), podle nich není dán žádný důvod přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V dané věci je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska aplikace a interpretace ustanovení a , (ve znění účinném do 31.12.2012; srov. , ) - zejména z hlediska závěru, že i když „o tom, že se každý ze žalobců se zůstavitelkou více či méně pravidelně stýkal, ve větším či menším rozsahu a za úplatu či bez úplaty jí v inkriminovaném období vypomohl (nejvíce zřejmě – jak z provedených důkazů vyplývá – žalobce b/), není sice pochyb, naplnění podstaty zákonem v ustanovení obč. zák. stanovené podmínky společné domácnosti však v ani jednom případě prokázáno nebylo“, když žalobci netvořili se zůstavitelkou spotřební společenství trvalé povahy, v němž by bez rozlišování hospodařili se svými příjmy, žalobkyně a) vedla společnou domácnost se svými syny, nebylo ani tvrzeno, že společnou domácnost vedli také žalobkyně a) se žalobcem b), - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; zprávě býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.6.1982, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.10.2012, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2012, sp. zn. ; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2013, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.6.2017, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Pokud dovolatelé namítají, že „soud automaticky připustil rozhodování o dědicích ze zákona, aniž posoudil závěť předloženou žalovanými, jejíž neplatnost byla napadena již v průběhu řízení“, a že „jednoznačně mělo být nejprve provedeno dokazování z hlediska platnosti závěti a oprávněnosti závětních dědiců a teprve následně v případě shledání neplatnosti závěti mělo probíhat rozhodování o případných dědicích ze zákona“, a že si nejsou vědomi úkonu částečného zpětvzetí žaloby (ohledně neplatnosti závěti), jde o námitky, jimiž uplatnili jiné dovolací důvody, než je řešení rozhodné právní otázky, na které by záviselo rozhodnutí o jejich dědickém právu ze zákona; vedení společné domácnosti se zůstavitelkou (v řízení vedeném i za účasti v závěti označených dědiců) neprokázali a v důsledku toho dědici po zůstavitelce nejsou, bez ohledu na to, zda je závěť zůstavitelky ze dne 22.12.2010 platná (a budou dědit v ní ustanovení dědici) či neplatná (a dědictví tak připadne státu jako tzv. odúmrť). Ani tyto námitky tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení

Protože dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku odvolacího soudu není, na základě vymezených důvodů dovolání, přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení o.s..ř., ve znění účinném do 29.9.2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších přepisů, a některé další zákony), odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 12. 2018

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu