Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3785/2018

-113

USNESENÍ

ARRBO s.r.o.

Š. N. V.

, nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Rambouskem, advokátem se sídlem Čimická 717/34, 182 00 Praha 8, o zaplacení 87 423 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, č. j. -75, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

( – dále jen „“)

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. -75, změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 9. 2017, č. j. -48, tak, že žaloba na zaplacení 87 423 Kč s příslušenstvím se zamítá a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle , po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem ( a 4 ), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalobkyně k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze citovala předpoklady přípustnosti dovolání vymezené v , nijak však konkrétně nevymezila, v jakém předpokladu přípustnosti dovolání, uvedeném v tomto ustanovení, spatřuje přípustnost dovolání při řešení otázky nároku na zaplacení ceny díla, kterou řešil odvolací soud. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, dospěl k závěru, že pokud může být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) – shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , či usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. . Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Směřuje-li dovolatelka své námitky do nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, který dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla podle (dále jen „o. z.“), jestliže nebyla splněna jedna z podmínek provedení díla ( o. z.), spočívající v jeho dokončení, když žalobkyně ani po řádném poučení netvrdila žádné skutečnosti, které by bylo možno posoudit jako skutečnosti naplňující zákonný požadavek dokončení díla, tj. požadavek předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu, jak vyžaduje ustanovení o. z., je nutno konstatovat, že skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle , stejně jako námitky spojené s kritikou hodnocení důkazů učiněné odvolacím soudem.

Dovolatelka namítá, že postup odvolacího soudu je ryze formální a je přesvědčena o tom, že splnila svoji povinnost a dílo dokončila, když bezprostředně po jejím osazení krovu bylo na stavbě střechy pokračováno montáží střešní krytiny. Podle žalobkyně se soud nedostatečně vypořádal se svojí úvahou, že v tomto konkrétním případě (sjednání smlouvy o dílo na dálku, montáž nosníků v sídle žalobkyně na hrubou stavbu) nenaplnila žalobkyně ustanovení § 2605 o. z. V posouzení této otázky žalobkyně spatřuje otázku zásadního právního významu a má za to, že dovolací soud by měl vyřešit otázku, zda v případě distančního uzavírání smlouvy o dílo je podmínka předvedení funkčnosti díla splněna provedením díla a jeho následným použitím (např. jinými stavebními profesemi). Dovolací soud je však nucen upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 80/2013, v němž Nejvyšší soudu konstatoval, že přípustnost dovolání ve smyslu není (od 1. ledna 2013) budována na kriteriu "zásadní právní významnosti" napadeného rozhodnutí. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, musí být z obsahu dovolání patrno, jakého předpokladu přípustnosti dovolání se dovolatel dovolává, v čem spatřuje dovolatel přípustnost dovolání podle , tedy jestli napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak. Žádnou z uvedených přípustností dovolání však dovolatelka nevymezila.

Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl ( ).

K návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného rozsudku odvolacího soudu je Nejvyšší soud nucen uvést, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , přijal Ústavní soud závěr, že

jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.

Nejvyšší soud se proto návrhem žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 12. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu