Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3639/2018

-114

USNESENÍ

Š. B.,

Z. U.,

podnikatelce se sídlem XY, zastoupené JUDr. Josefem Heydukem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová č. 1150/32, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. ledna 2018 č. j. -76, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Heyduka, advokáta se sídlem v Chebu, Májová č. 1150/32.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2018 č. j. -76 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke skutkovému vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem a k výkladu tohoto projevu vůle srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012 sp. zn.

nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014 sp. zn. , ze kterých (mimo jiné) vyplývá, že ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje; k dosažení účelu sledovaného ustanovením není vždy potřebné, aby okamžité zrušení pracovního poměru obsahovalo také údaje o tom, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, nebo kdy tento důvod vznikl, anebo zda byl důvod okamžitého zrušení pracovního poměru předmětem šetření jiného orgánu, neboť i bez těchto údajů může být nepochybné, proč byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr; skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen; k výkladu ustanovení z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity srov. například

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. , v nichž byl přijat – mimo jiné – právní názor, že výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek a že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci; jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam (k tomu srov. dále odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013 sp. zn. ); zároveň je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení , jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu (újmu), ať už majetkovou, nebo morální] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V projednávané věci je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně, která nakládala s penězi (tržbami) žalované, u které byla zaměstnána jako vedoucí prodejny brýlí a kontaktních čoček, odevzdala tržby z dobírek za zakázky z dubna 2015 až na výzvu žalované v červenci 2015, i když jinak tržby odevzdávala vždy jednou týdně, a že intenzitu tohoto porušení pracovních povinností žalobkyně zvyšuje skutečnost, že také zakázku pro svoji tchyni z dubna 2014 zaplatila až na výzvu žalované v červenci 2015. Je zřejmé, že již na základě tohoto jednání žalobkyně (bez ohledu na další skutek, který jí byl vytýkán v okamžitém zrušení pracovního poměru a který spočíval v neoprávněném poskytování brýlových obrub mimo prodejnu) došlo k zpochybnění její spolehlivosti ve vztahu k majetku žalované ve smyslu ustanovení a k narušení vzájemné důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která je pro jejich vztah – obzvláště v případě, kdy zaměstnanec samostatně nakládá s penězi zaměstnavatele – nezbytná, a to do té míry, že po žalované nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby (k výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu