Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3969/2018

27 Cdo 3969/2018-425

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. Karla Langera, se sídlem v Dobrých Polích 114, PSČ 691 81, správce konkursní podstaty úpadkyně TEDO BRNO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48530069, zastoupeného Mgr. Markem Reichelem, advokátem, se sídlem v Blansku, Wolkerova 692/2, PSČ 678 01, proti žalovanému P. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Richardem Špíškem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, PSČ 602 00, o zaplacení 3.794.700 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. -411, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. -306, ve znění usnesení ze dne 16. 6. 2016, č. j. -324, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 3.604.965 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.604.965 Kč od 19. 3. 2010 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu tvrzeného nároku žalobce na úrok z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 3.604.965 Kč od 19. 3. 2010 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a zastavil řízení v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3.604.965 Kč od 25. 11. 2009 do 18. 3. 2010 (výrok IV.).

[3] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, neboť:

1) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2013, č. j. -156, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 2014, č. j. -185, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a

2) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2015, č. j. -254, byl (v napadených částech) zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2015, č. j. -279, a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[4] K odvolání žalovaného proti I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. -411:

1) potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit 3.604.965 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8 % od 19. 3. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5 % od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, ve výši 8,05 % od 1. 7. 2013 do 30. 6. 2015, a od 1. 7. 2015 ve výši reposazby stanovené ČNB, platné pro první den každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 8 procentních bodů až do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (první výrok),

2) změnil zbývající část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba (v tomto rozsahu) zamítá (druhý výrok),

3) rozhodl o nákladech řízení (třetí výrok) a

4) rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

[5] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, neboť předchozí rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2017, č. j. -347, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. -389 (který byl 10. 10. 2018 občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

[6] Žalovaný podal proti prvnímu, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

[7] Podstatou dovolacích námitek je polemika se závěrem Nejvyššího soudu vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (č. j. -389), podle kterého odkázal-li trestní soud úpadkyni s nárokem na náhradu škody (samostatným výrokem) na řízení ve věcech občanskoprávních, je třeba v občanském soudním řízení (ve smyslu věty druhé ) vycházet z toho, že úpadkyně v souladu s § 43 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, navrhla, aby trestní soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému (v projednávané věci žalovanému) povinnost nahradit škodu (a to jak škodu způsobenou tím, že si měl žalovaný jako jednatel úpadkyně výběry z účtu a pokladny neoprávněně přisvojil finanční prostředky úpadkyně, tak škodu způsobenou tím, že nechal vyplatit odměnu třetím osobám za stavební práce, které nebyly provedeny).

[8] S tímto závěrem Nejvyššího soudu, který byl pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ) a na němž Nejvyšší soud nemá důvod ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu; řešení této otázky tedy není s to založit přípustnost dovolání.

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

[10] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu