Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8E4D3D349D94DFEDC12583B0005FA81C.html
HTML · 21.4 KB
No categories available
25 Cdo 2438/2017
25 Cdo 2438/2017-239
ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
a) J. M.
, narozen XY, bytem XY,
b) E. F.
, narozena XY, bytem
XY c) H. J.
narozena XY, bytem XY,
d) A. K.
, narozen XY, bytem XY, a
e) M. K.
, narozen XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, proti žalovaným:
1. N. M. H.
, narozen XY, a
2. N. T. H.
, narozena XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Viet Anh Nguyenem, advokátem se sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1, o 126.039 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 186/2015 , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 12 Co 283/2016 -132, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 12 Co 283/2016 -132,
se
ve výroku III., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 70.792 Kč s příslušenstvím,
zrušuje
, a věc
se
v tomto rozsahu
vrací
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 13 C 186/2015 -97, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částky 33.200 Kč, 10.000 Kč a 70.729 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 110 Kč s příslušenstvím řízení zastavil, ohledně částky 12.000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci jsou spoluvlastníky domu č. p. na pozemku parc. č. v k. ú. XY, na adrese XY, , a s druhou žalovanou uzavřeli dne 31. 7. 2008 nájemní smlouvu, kterou její rodině přenechali do nájmu byt č. v II. nadzemním podlaží tohoto domu. Dopisem ze dne 31. 5. 2012 oznámili žalobci žalovaným, že nájemní smlouva již nebude prodloužena a že byt je třeba do 31. 7. 2012 odevzdat. Ke dni skončení nájmu byl evidován dluh na nájemném a zálohách na služby v celkové výši 33.200 Kč, který nebyl do rozhodnutí soudu zaplacen, nárok na jeho úhradu byl proto shledán opodstatněným podle § 671 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“). Žalovaní dne 28. 7. 2012 oznámili, že byt je připraven k odevzdání, bylo však následně zjištěno, že není zcela vyklizen a je ve špatném stavu. Žalovaní po výzvě k vyklizení bytu a jeho uvedení do řádného stavu předali byt žalobcům dne 10. 8. 2012, vady přitom byly napraveny pouze zčásti. Žalobci poučili žalované, že závady odstraní na jejich náklady, a provedli úpravy bytu za celkovou částku 144.144 Kč, na odstranění závad připadla částka 75.304 Kč. Soud proto podle § 693 obč. zák. po odečtení několika položek stavebních prací, které podle jeho závěru nesouvisely s odstraněním vad způsobených žalovanými, přiznal žalobcům právo na náhradu ve výši 70.729 Kč s příslušenstvím. Námitku promlčení neshledal opodstatněnou, protože žaloba byla podána v tříleté obecné promlčecí době. Kromě toho uložil žalovaným podle § 544 obč. zák. i povinnost zaplatit 10.000 Kč smluvní pokuty (1.000 Kč za každý den prodlení s vyklizením a předáním bytu).
K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2016, č. j. 12 Co 283/2016 -132, zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku o platební povinnosti žalovaných ve výši 33.200 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení; potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 10.000 Kč a změnil jej ve výroku o platební povinnosti žalovaných ve výši 70.729 Kč tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že nárok na náhradu škody na předmětu nájmu je promlčen. Vzhledem k charakteru nároku aplikoval § 106 obč. zák. a dovodil, že žaloba byla podána po marném uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. Žalobci se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděli dne 10. 8. 2012 při převzetí bytu a žalobu podali až dne 29. 5. 2015.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. dovozují z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, popř. že předmětná otázka nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Podle § 693 obč. zák., kterým se hmotněprávní nárok žalobců řídí, směřuje primární povinnost nájemce k naturální restituci a až subsidiárně lze přistoupit k tomu, že pronajímatel závady opraví sám a po nájemci bude žádat náhradu nákladů. Jedná se o speciální ustanovení, které vylučuje užití § 420 obč. zák. i § 442 odst. 2 obč. zák. Nejde tedy o nárok na náhradu škody, nýbrž o samostatný nárok, který se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1826/2014 ), a není tedy v daném případě promlčen. Navrhují, aby dovolací soud napadený výrok změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 70.729 Kč potvrzuje.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 11. 2016, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř. “). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ), dospěl k závěru, že dovolání žalobců je přípustné a důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelé uplatňují jako důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Vzhledem k § 3079 odst. 1 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť k porušení povinnosti došlo před 1. 1. 2014.
Podle § 693 obč. zák. nájemce je povinen odstranit závady a poškození, které způsobil v domě sám nebo ti, kdo s ním bydlí. Nestane-li se tak, má pronajímatel právo po předchozím upozornění nájemce závady a poškození odstranit a požadovat od nájemce náhradu.
Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
Podle § 100 odst. 1 věty první obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110).
Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle § 106 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. [odst. 1]. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví [odst. 2].
Vzhledem k tomu, jak žalobci vymezili dovolací důvod, je předmětem dovolacího přezkumu otázka promlčení nároku pronajímatele na náhradu nákladů na odstranění závad a poškození, které způsobil v jeho domě nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí. Pro závěr o promlčení je nutné vyjasnit povahu nároku a přiřadit mu odpovídající ustanovení zákona o délce a počátku běhu promlčecí doby. Dovolací soud nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nárok pronajímatele podle § 693 obč. zák. je nárokem na náhradu škody, jehož promlčení se řídí režimem ustanovení § 106 obč. zák.
Nárok plynoucí pronajímateli z prvně citovaného ustanovení se totiž od nároku na náhradu škody liší, byť má rovněž kompenzační účel a odvíjí se od okolnosti, že na předmětu nájmu vznikla škoda. Ustanovení § 420 obč. zák. je základní úpravou tzv. obecné odpovědnosti za škodu, která nastupuje za splnění dalších podmínek při porušení právní povinnosti a dává poškozenému právo na náhradu způsobené škody, a to uvedením v předešlý stav či peněžitou náhradou odpovídající hodnotě, kterou je třeba na obnovu věci vynaložit. Ustanovení § 693 obč. zák. sice rovněž zakládá pronajímateli nárok na náhradu za poškození domu, váže jej však na skutečnost, že po marné výzvě provedl pronajímatel opravu sám a pak mu náleží náhrada s tím spojených výdajů. Primárně tu nastupuje povinnost nájemce odstranit závady a poškození, které za dobu nájmu na domě způsobil, teprve v případě jejího nesplnění je pronajímatel oprávněn sám opravu provést (nikoliv rovnou požadovat náhradu) a následně požadovat po nájemci, aby mu vynaložené náklady uhradil. Z toho je zřejmé, že jde o speciální úpravu, která se uplatní při porušení povinnosti nájemce vrátit věc v původním stavu, jak mu ukládá zákon a zpravidla i nájemní smlouva, a která vedle samotné skutkové podstaty vymezující podmínky vzniku odpovědnosti za škodu, stanoví i postup při náhradě škody a způsob náhrady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1826/2014 , publikovaný pod C 14293 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. BECK). Podle základního výkladového pravidla
lex specialis derogat generali
má tato speciální norma přednost před normou obecnou, neboť fakticky stanovuje výjimku z pravidla a umožňuje lépe postihnout specifické okolnosti. Mezi takové speciální normy patří i ustanovení § 693 obč. zák., jež v případě závad na domě, který je předmětem nájemní smlouvy, upravuje vztah mezi stranami jinak, než by je upravily obecné předpisy o odpovědnosti za škodu (část šestá obč. zák.). Podobný postup není v legislativě neobvyklý, případy neplánovaného snížení hodnoty předmětu smlouvy, bylo-li způsobeno jednáním stran, jsou u jednotlivých smluvních typů často upraveny speciálně, a tedy nezávisle na obecných ustanoveních (srov. např. § 619 a násl. obč. zák. u kupní smlouvy nebo § 645 a násl. obč. zák. u smlouvy o dílo). Stejný výklad ostatně použily i soudy nižších stupňů a nárok žalobců správně podřadily pod ustanovení § 693 obč. zák. Není přitom vyloučeno, aby se pronajímatel vedle toho domáhal i náhrady škody podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu, a to v případech, které pod § 693 obč. zák. nespadají, např. ujde-li mu po určitou dobu zisk v důsledku nemožnosti dále pronajmout poškozený dům.
Jestliže tedy ustanovení § 693 obč. zák. má sice též smysl reparační, je však svou povahou speciální úpravou povinnosti plynoucí ze smluvního (nájemního) vztahu a plnění podle něj poskytnuté není náhradou škody, nýbrž splněním zvláštní závazkové (objektivní) povinnosti nájemce, promlčuje se nárok pronajímatele v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák., nikoliv v kombinovaných promlčecích dobách podle § 106 obč. zák. Tento závěr podporuje i odborná literatura (srov. např. Hulmák, M. § 693 in: Švestka, J. et al. Občanský zákoník II.: komentář: § 460 -880. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2002, nebo Selucká, M. § 693 in: Fiala, J. et al. Občanský zákoník . Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 1319).
Závěr odvolacího soudu o tom, že nárok žalobců vyplývající z ustanovení § 693 obč. zák. byl promlčen marným uplynutím subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák., je tedy nesprávný. Vzhledem k tomu, že odvolací soud řešil pouze otázku promlčení, aniž zkoumal předpoklady vzniku nároku, nejsou tu podmínky pro změnu rozsudku dovolacím soudem, jak požadují dovolatelé; Nejvyšší soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 70.792 Kč s příslušenstvím (§ 243e odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu