Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1479/2018

3 Tdo 1479/2018-49

USNESENÍ

obviněný M. V.,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se

dovolání obviněného

odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Obviněný M. V. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. , uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce či člena statutárního orgánu všech obchodních korporací v trvání čtyř let.

2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. , jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

3. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že

1. společně s obviněnou E. V., nar. XY, jako odpovědné osoby v pozici jednatelů jednajících za daňový subjekt – společnost V. H., s. r. o., IČ: XY, se sídlem XY, v rozporu s ustanovením a podle , o dani z přidané hodnoty, v platném znění, nepřiznali a nedovedli daň z přidané hodnoty (dále jen „ “) za období 1. – 4. čtvrtletí 2011 po provedení odpočtu, ve výši 437.397,69 Kč, a ode dne 1. 1. 2012 do dne 2. 11. 2012, po provedení odpočtu, ve výši 355.211,68 Kč, a to ani na základě předchozích výzev správce daně k podání daňového přiznání k (č. j. 557628/15/2701-60564-604894, 343148/15/2701-60564-604894), přestože - daňový subjekt jako registrovaný plátce v roce 2011 v 1. – 4. čtvrletí vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 146 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě v hodnotě základu daně (dále jen „ZD“) v celkové výši 2.622.055 Kč, ve výši 522.340 Kč, kdy po provedení odpočtu daňový subjekt nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 437.397,69 Kč,- daňový subjekt jako registrovaný plátce v době ode dne 1. 1. 2012 do dne 2. 11. 2012 vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 31 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě v hodnotě ZD v celkové výši 1.945.157 Kč, ve výši 389.033 Kč, kdy po provedení odpočtu daňový subjekt nepřiznal a nedovedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 355.211,68 Kč,

přičemž tímto jednáním obvinění E. V. a M. V. nepřiznali a neodvedli daň z přidané hodnoty na výstupu za období od 1. čtvrtletí 2011 do dne 2. 11. 2012 v celkové výši 792.609,37 Kč, vůči České republice zastoupené Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj, Územním pracovištěm v Hradci Králové, IČ: 72080043, se sídlem U Koruny 1632/1, 502 00 Hradec Králové,

2. obviněný M. V. samostatně jako odpovědná osoba v pozici jednatele jednajícího za daňový subjekt – společnost V. H., s. r. o., IČ: XY, se sídlem XY, v rozporu s a , o dani z přidané hodnoty, v platném znění, nepřiznal a neodvedl po provedení odpočtu za období ode dne 5. 11. 2012 do dne 29. 12. 2012 v celkové výši 119.437,59 Kč a za 1. až 4. čtvrtletí 2013 v celkové výši 317.733 Kč, a to ani na základě předchozích výzev správce daně k podání daňového přiznání k (č. j. 557628/15/2701-60564-604894, 343148/15/2701-60564-604894), přestože - daňový subjekt jako registrovaný plátce za období ode dne 5. 11. 2012 do dne 29. 12. 2012 vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 13 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě v hodnotě ZD v celkové výši 621.942 Kč, ve výši 124.388 Kč, kdy po provedení odpočtu daňový subjekt nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 119.437,59 Kč,- daňový subjekt jako registrovaný plátce v roce 2013 v 1. – 4. čtvrletí vystavil daňové doklady odběratelům uvedeným v tabulce v popisu skutku (celkem 62 faktur) za poskytnutí služby, na základě kterých došlo k uskutečnění zdanitelných plnění v základní sazbě v hodnotě základu daně v celkové výši 1.512.967 Kč, ve výši 317.733 Kč, kdy daňový subjekt nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty v celkové výši 317.733 Kč,

přičemž tímto jednáním obviněný M. V. nepřiznal a neodvedl daň z přidané hodnoty na výstupu za období ode dne 5. 11. 2012 do dne 30. 12. 2013 po provedení odpočtu v celkové výši 437.170,59 Kč vůči České republice zastoupené Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj, Územním pracovištěm v Hradci Králové, IČ: 72080043, se sídlem U Koruny 1632/1, 502 00 Hradec Králové.

II.

4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rozhodnutí obsahuje neúplný výrok.

5. Obviněný už v odvolání namítl, že v bodě 1. výroku o vině je uvedeno, že se popsaného jednání dopustil společně s obviněnou E. V., ta však v tomto trestním řízení nevystupovala jako obviněná, ale jako svědkyně, tedy ve zcela jiném procesním postavení. V tomto směru je rozsudek okresního soudu vadný a nesrozumitelný. S uvedenou námitkou se odvolací soud náležitě nevypořádal, když pouze odkázal na ustanovení § 12 odst. 7 tr. ř. s tím, že obviněným se rozumí též obžalovaný a odsouzený. Blíže však nevysvětlil, proč nehodnotil jako nedostatek předchozího rozhodnutí, pokud osoba vystupující jako svědek byla zmíněna jako obviněná, když v době rozhodování toto procesní postavení neměla. Rozsudek nalézacího soudu proto pokládá obviněný za neúplný a zmíněnou vadu neodstranil ani odvolací soud.

6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že v případě faktur nepřiznaných ke zdanění se nalézací soud vůbec nezabýval tím, zda došlo ke skutečnému provedení fakturovaných prací, i když z pohledu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby šlo o otázku naprosto stěžejní. Pokud by práce uvedené na sporných fakturách provedeny nebyly, neměla by společnost povinnost zařadit tyto faktury do účetnictví a příjmy na nich uvedené zdanit. Odvolací soud nepovažoval za nutné dokazování v tomto směru doplnit, podle obviněného však nebyl skutkový stav náležitě zjištěn.

7. I kdyby byly provedeny práce vykázané na uvedených fakturách, nemusí to znamenat, že ve všech uvedených případech se obviněný dopustil trestného jednání. Musel by totiž u každé jednotlivé faktury vědět, že nebyla zařazena do účetnictví a nebyla zdaněna. V tomto směru se nalézací soud spokojil s obecným závěrem, že byl nastaven určitý systém, podle něhož se ve společnosti vedle faktur zařazovaných do účetnictví vystavovaly i faktury, které se záměrně do účetnictví nezařazovaly. Obviněný však namítl, že každý dílčí útok měl být prokazován samostatně a pokud byl paušálně odsouzen ve vztahu k celému souhrnu tzv. černých faktur, pak soudy obou stupňů porušily princip presumpce neviny a zásadu „in dubio pro reo“.

8. Obviněný dále nesouhlasí s postupem soudů, které se přiklonily k výpovědi svědkyně E. V. jako k rozhodujícímu důkazu o jeho vině. Nevzaly přitom dostatečně v úvahu, že jmenovaná vede s obviněným celou řadu sporů v souvislosti s jejich rozvodem ale i v souvislosti s podezřením, že se na úkor společnosti V. H., s. r. o., protiprávně obohacovala. Svědkyně tak měla zájem na tom, aby vlastní roli při páchání trestné činnosti bagatelizovala, aby veškerou odpovědnost svedla na obviněného, a soudy tak měly zkoumat i to, zda nemohla bez vědomí a za zády obviněného vystavovat za účelem vlastního obohacení některé „černé faktury“ bez vědomí obviněného.

9. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. , a poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Výslovně obviněný uvedl, že trvá na projednání dovolání ve veřejném zasedání a nesouhlasí s jeho projednáním v neveřejném zasedání.

10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř., a to i za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve ověřil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. , je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm.

h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

13. Chybějící nebo neúplný výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách. Podle prvé z nich nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (např. státní zástupce navrhl uložit ochranné opatření, poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení). Chybějícím výrokem v rozhodnutí soudu druhého stupně, které se v dovolacím řízení přezkoumává, může být typicky neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním (např. chybějící výrok o zamítnutí nedůvodného odvolání jednoho z více odvolatelů, z nichž některému bylo vyhověno).

14. Podle druhé alternativy určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu [viz § 120 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Tak např. v případě výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody bude neúplným výrokem o trestu, jestliže soud nerozhodne o způsobu jeho výkonu podle

§ 56 tr.

zákoníku. Ohledně peněžitého trestu pak neúplnost výroku může zakládat skutečnost, že soud neuložil náhradní trest odnětí svobody podle

§ 69

odst. 1 tr. zákoníku.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

17. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

19. Námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nejsou s to zmíněný (ani jiný) dovolací důvod naplnit. Na výhradu, že podle výroku o vině se měl trestné činnosti dopustit dovolatel společně se spoluobviněnou E. V., zatímco dotyčná vystupovala v řízení proti obviněnému jako svědkyně, reagoval již odvolací soud, když obviněného upozornil, že podle § 12 odst. 7 tr. ř. se obviněným rozumí též obžalovaný a odsouzený, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného. Z průběhu předchozího řízení je přitom patrné, že na počátku řízení byli stíháni jako obvinění společně M. V. i E. V. Po skončení přípravného řízení souhlasila E. V. s uzavřením dohody o vině a trestu. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. , tak byla ohledně E. V. schválena dohoda o vině a trestu, na základě které byla jmenovaná uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a dále i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce či člena statutárního orgánu všech obchodních korporací v trvání tří let. Pokud byla E. V. zmíněným rozsudkem ze dne 18. 4. 2017 pravomocně odsouzena za trestnou činnost, kterou i podle výroku tohoto rozsudku páchala společně s obviněným, pak mohl Okresní soud v Hradci Králové i v rozsudku ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. , uvést, že posuzovanou trestnou činnost páchal obviněný společně s E. V. Tu sice mohl v popisu skutku označit jako již pravomocně odsouzenou (jiným rozsudkem), pokud ji však označil méně přesně jako obviněnou, pak pouhé použití tohoto obecnějšího označení nemůže (i s ohledem na zmíněné ustanovení § 12 odst. 7 tr. ř.) zakládat nesprávnost napadeného rozhodnutí. Ostatně i v rozhodnutí dovolacího soudu je dovolatel standardně označován jako obviněný, i když jde o osobu již pravomocně odsouzenou v rámci předchozího trestního stíhání.

20. V situaci, kdy trestní stíhání původně obviněné E. V. skončilo jejím pravomocným odsouzením, mohla být v řízení vedeném nadále samostatně proti obviněnému již vyslýchána pouze v postavení svědkyně, v odůvodnění rozsudku byla proto její výpověď hodnocena jako výpověď svědka, aniž by ovšem soudy posuzující hodnověrnost této výpovědi ztrácely ze zřetele skutečnost, že jde o osobu, která se jako pravomocně odsouzená pachatelka podílela na páchání trestné činnosti, k níž vypovídala.

21. Se zřetelem k dovolací argumentaci obviněného podřazenou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud konstatovat, že jeho námitky směřují pouze do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že jeho vina nebyla dostatečně přesvědčivě (v celém rozsahu) prokázána. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje ani konkrétní hmotněprávní výhrady. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

22. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv.

opomenutých důkazů

(jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru),

nezákonných důkazů

(důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná

skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy

, tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.

23. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se ke skutkovým a procesním výhradám obviněného alespoň ve stručnosti vyjádří.

24. Výpověď E. V., původně spoluobviněné, v době konání hlavního líčení proti obviněnému již pomocně odsouzené a proto vystupující v tomto řízení nadále jako svědkyně, byla sice významným důkazem pro závěr o vině dovolatele, nikoli však důkazem jediným. Její podrobnou výpověď, v níž se doznala ke spáchání trestné činnosti společně s obviněným, hodnotily soudy ve spojení s řadou důkazů dalších. Poté, kdy svědkyně V. ukončila soužití s obviněným a odešla z firmy, pokračoval totiž obviněný ve stejné praxi dvojího vedení faktur a i jeho dcera C. V. jako svědkyně potvrdila, že na pokyn obviněného vytvářela faktury ve dvou programech, z nichž jeden byl řádně zanesen do účetnictví a předán účetní, zatímco faktury druhé řady takto evidovány nebyly a příjmy z nich byly poukazovány na jiný účet. Na námitky obviněného, který už v předchozím řízení zpochybňoval rozsah zkrácení daně vzhledem k pochybnostem o tom, zda rozsah skutečně vykonaných prací odpovídal fakturám nezařazeným do řádného účetnictví, a namítal, že E. V. mohla některé faktury vyhotovit bez jeho vědomí, podrobně reagoval odvolací soud (str. 10, 11 odůvodnění usnesení). Kromě vlastních faktur byly opatřeny i další doklady vztahující se k fakturovaným zakázkám, zkoumány byly platby docházející na bankovní účty, k upřesnění některých sporných položek byl vyžádán i znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence.

25. Lze zdůraznit, že odvolací soud ve svém rozsudku plně dostál svým povinnostem, jež pro něj vyplývají z § 2 odst. 6 tr. ř. V daném případě rozhodně nelze postup soudů nižších stupňů při provádění důkazů a jejich vyhodnocení označit za svévolný, dezinterpretující provedené důkazní prostředky a porušující tak právo obviněného na spravedlivý proces, pokud se soudy nižších stupňů nepřiklonily k výkladu prezentovanému obviněným.

26. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění tedy nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Z rozhodnutí nalézacího soudu potvrzených odvolacím soudem je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Nelze proto dovozovat, že by skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. ). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními odvolacího soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. ).

27. Z obsahu dovolání obviněného je tedy zřejmé, že jeho námitky neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou s to deklarovaný dovolací důvod naplnit. Takto formulované námitky proto nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

28. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, lze odkázat na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož

„v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. 12. 2018

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Vypracoval:

JUDr. Aleš Holík