Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1104/2017

30 Cdo 1104/2017-1500

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně PREFA MAJETKOVÁ a. s., identifikační číslo osoby 25296736, se sídlem v Pardubicích, Husova 456, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně AZYS Trading, a.s., identifikační číslo osoby 27369480, se sídlem v Praze 10, Na Výsluní 201/13, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 3. 2016, č. j. -942, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016, č. j. -1066, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 3. 2016, č. j. -942, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 755 341 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení, jinak jej ve věci samé potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Předmětem řízení byl původně nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 901 552 000 Kč s příslušenstvím, která měla představovat náhradu škody vzniklé zmařením investic právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nesprávného úředního postupu v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. ve věci úpadkyně RASTRA AG-CZ, a. s. (dlužnice žalobkyně). Ohledně částky 146 211 000 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 8. 2010, č. j. -89.

Žalobkyně podala dovolání jak proti usnesení soudu odvolacího, tak i proti usnesení soudu prvního stupně, přičemž v úvodu dovolání uvedla, že přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „důsledkem napadeného rozsudku je toto dovolání prvním uplatněním práva žalobce na účinné opravné prostředky dle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když soudci senátu ‚70 Co‘ odvolacího soudu nemohli věc správně posoudit, když rozsudek soudu prvního stupně byl vlastně odvoláním justiční (konkurzní) mafie proti rozhodnutím odvolacího soudu v této věci …, a Nejvyšším soudem ČR nově koordinovaně prosazovanou masovou nezákonnou aplikaci sankce dle již nešlo uplatnit …“. Přípustnost dovolání spatřuje žalobkyně též v protiústavním odepírání spravedlnosti „obětem korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové organizovaným zločinem, na kterém se … aktivně účastní Nejvyšší soud ČR“, a konečně ve skutečnosti, že má být jinak posouzena vyřešená právní otázka „legalizace nesporné defraudace podniku úpadce RASTRA AG-CZ a.s.“.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, neboť není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastavil.

Co se týká dovolání směřujícího proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. -1066, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení

Výše uvedené námitky žalobkyně nepředstavují formulaci právních otázek. Jednotlivá tvrzení obsažená v dovolání (jež čítá 256 stran textu) jsou značně nekoncentrovaná, přičemž převážnou část dovolání představuje polemika se závěry a postupy soudů v celé řadě jiných řízení a následné osočování soudů všech stupňů soudní soustavy a jiných státních orgánů z účasti na jednání justiční mafie. Podání je psáno způsobem obsáhlým, leč o to obtížněji srozumitelným, kdy bez zjevné systematiky dochází k rozčlenění textu do víceúrovňových seznamů s odrážkami (či číslováním), přičemž převážně není zřejmé, kde končí jeden argument a začíná jiný. Celé podání je propleteno desítkami odkazů a citací rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale též soudů nižších článků soudní soustavy, z nichž žalobce vyvozuje závěry právní, ale též skutkové. Dovolání neudržuje nosné myšlenky (jádro), a tak vedle sebe kupí různé obecně přijímané postuláty, konkrétní právní závěry, vlastní tvrzení a dedukce. Žalobkyně se svými argumenty míjí s tím, co bylo podstatou napadeného rozhodnutí, tj. zejména promlčení uplatněného nároku, absence jednotlivých obligatorních podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu a též nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně.

Pouze zlomek obsahu dovolání se podstaty věci dotýká, žalobkyně však v této souvislosti neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení mělo ve smyslu napadené rozhodnutí záviset, a krom zřejmého nesouhlasu s rozhodnutím jako takovým neobsahuje dovolání ani žádný výklad toho, v čem má podle žalobkyně spočívat nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Z hlediska podstatných námitek, které by mohly být způsobilé založit přípustnost dovolání, tak dovolání ve smyslu a 3 neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané vady řízení, neboť podle věty druhé smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rovněž neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání pokračovat ani v tomto rozsahu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 12. 2018

JUDr. František Ištvánek předseda senátu