Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3966/2018

23 Cdo 3966/2018-132

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. Š., bytem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem Stroupežnického 30, Praha 5, proti žalované J. H., bytem XY, identifikační číslo XY, zastoupené JUDr. Pavlem Ondrou, advokátem se sídlem Šlikova 16, Praha 6, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018, č. j. -111, t a k t o:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně JUDr. Michaely Strnadové, advokátky se sídlem Stroupežnického 30, Praha 5.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle , po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem ( a 4 ), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalovaná k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze citovala předpoklady přípustnosti dovolání vymezené v a jen dodala, že problematika „Převodu lékařské péče“ není dosud upravena legislativně, nevymezila však, v čem konkrétně spatřuje v dané věci přípustnost dovolání. Žalovaná pouze namítá nesprávné právní posouzení dohody (smlouvy) uzavřené účastnicemi dne 29. 10. 2007, o níž je přesvědčena, že je od počátku neplatná, a to na rozdíl od odvolacího soudu, který tuto smlouvu, týkající se podnikatelské činnosti, obsahující závazek žalované převést v budoucnu (nejpozději do února 2016) práva a povinnosti vyplývající ze smluv uzavřených v rámci provozu nestátního zdravotnického zařízení na žalobkyni, považoval za platně uzavřenou smlouvu o uzavření budoucí smlouvy ve smyslu až 292 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dovolatelka rovněž nesouhlasí s právním posouzením promlčení uplatněného nároku, vycházeje z vlastního právního závěru, že smlouva ze dne 29. 10. 2007 je neplatná, a tudíž čtyřletá promlčecí doba uplynula dne 29. 10. 2011, proto je nárok uplatněný žalobou až 17. 6. 2016 podle jejího názoru promlčen. Dovolatelka nijak nevymezila, v čem spatřuje přípustnost dovolání při řešení otázky, na níž odvolací soud své rozhodnutí o nároku na vydání bezdůvodného obohacení a nepromlčení tohoto nároku založil, vycházeje ze zjištění, že žalovaná v průběhu trvání smlouvy o smlouvě budoucí převedla práva a povinnosti, která měla převést na základě uvedené dohody z 29. 10. 2007 na žalobkyni, smlouvou o prodeji podniku ze dne 23. 12. 2013 na nově vzniklou společnost Pediatrie Praha 8, s. r. o., v níž byla jediným společníkem a jednatelem, a následně prodala svůj 100 % podíl ve společnosti ke dni 6. 2. 2015, a ze závěru, že žalovaná tím pozbyla možnost realizovat svůj závazek z 29. 10. 2007 vůči žalobkyni, nebyla-li již vlastníkem obchodního podílu v předmětné společnosti, a tím její závazek vůči žalobkyni zanikl ( obch. zák.). Vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že žalobkyně ke splnění závazku žalovanou složila předem částku 500 000 Kč, avšak plnění se jí za tuto částku nedostalo, odvolací soud posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení. K této řešené otázce ale dovolatelka žádnou otázku hmotného práva v dovolání nevymezila, neuvedla, jak a v čem se měl odvolací soud při řešení otázky bezdůvodného obohacení a následně otázky promlčení tohoto nároku odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo jaká konkrétní otázka k řešeným otázkám nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud připomíná, že k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, se již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. , či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. dostupných na www.nsoud.cz), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).

V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalovaná uvedla, od jaké ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud při řešení právní otázky, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil, odchýlil, nebo by označila právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka však žádnou z uvedených přípustností dovolání nevymezila, namítá pouze, že odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení platnosti předmětné smlouvy z 29. 10. 2007, bezdůvodného obohacení včetně jeho výše, když nesprávně posoudil (podle jejího názoru) nedostatečnost skutkových zjištění ohledně výše bezdůvodného obohacení, a též nesprávně posoudil promlčení uplatněného nároku. Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, ovšem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle , stejně jako námitky spojené s kritikou hodnocení důkazů učiněné odvolacím soudem.

Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalované odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu