Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 4117/2017

27 Cdo 4117/2017-363

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele L. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem, se sídlem v Klatovech, Pražská 119/I., PSČ 339 01, za účasti M. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, PSČ 110 00, o zaplacení 15.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání JUDr. Miroslava Zamišky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. -260, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, č. j. -183, uložil M. Z. (dále jen „účastník“) povinnost zaplatit navrhovateli 15.000.000 Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání účastníka rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, ve které soud uložil účastníku zaplatit 15.000.000 Kč, a ve zbývající části týkající se úroků z prodlení a nákladů řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolánínesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož dohodou uzavřenou mezi navrhovatelem a dovolatelem nebyl založen závazek navrhovatele poukázat dovolateli 15.000.000 Kč na jeho bankovní účet, a dovolatel tudíž tuto částku „drží“ bez právního důvodu, ve výsledku odpovídá výkladovým pravidlům určeným , (dále jen „obč. zák.“), a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jak byla vyložena v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. a judikaturu v něm citovanou).

Jakkoliv je totiž odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru relativně kusé, není pochyb o tom, že uzavřená dohoda žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit závazek navrhovatele poukázat dovolateli 15.000.000 Kč, a právo dovolatele si takto poukázané peněžní prostředky ponechat, neplyne. To ostatně nezpochybňuje ani dovolatel, jenž toliko dovozuje, že uvedený závazek navrhovatele plyne z „dalších ujednání a dohod učiněných mezi účastníky“. Avšak již ze samotné dovolací argumentace je zjevné, že uvedená částka měla být použita výhradně na (nikdy nerealizované) zvýšení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, již oba účastníci na základě uzavřené dohody založili, a dovolateli k ní žádný právní titul (a to ani při akceptaci v dovolání uváděných tvrzení) nesvědčí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 12. 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu