Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1130/2018

25 Cdo 1130/2018-585

USNESENÍ

K. Š.

Česká kancelář pojistitelů

, se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, IČO 70099618, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod křížkem 428/4, Praha 4, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované:

ŠINDELÁŘ SPEDITION s. r. o.

, se sídlem Sedlec 49, IČO 26024641, zastoupená Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. -503, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č. j. -554, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Dovolání žalované

se odmítá

.

III. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. -503, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č. j. -554, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 2015, č. j. -448, v napadeném rozsahu tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 6.435.759,70 Kč s příslušenstvím, jinak žalobu o 3.798.808,30 Kč s příslušenstvím zamítl, dále žalované uložil povinnost platit žalobci 6.565,40 Kč měsíčně, jinak žalobu o zaplacení 3.282,60 Kč měsíčně zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí založil na závěru, že částka, kterou žalobci přiznal soud prvního stupně, odpovídá těžkému poškození zdraví v podobě ochrnutí na všechny čtyři končetiny a dalších navazujících zdravotních potíží, jenž žalobce utrpěl v důsledku dopravní nehody způsobené nepojištěným vozidlem vedlejší účastnice řízení a které jej bez jakékoli perspektivy zlepšení vyřazují ze všech oblastí života. Protože však poškozený v době nehody nebyl připoután bezpečnostním pásem, porušil závažným způsobem svou povinnost vyplývající ze [správně , o silničním provozu] a je na místě považovat za přiměřený podíl jeho spoluúčasti na vzniklé újmě na zdraví v rozsahu jedné třetiny. Jen v případech, kdy by se kumulovalo více takových okolností, jako např. jízda bez bezpečnostních pásů spolu se znalostí, že řidič je pod vlivem alkoholu, by bylo možno uvažovat o 50% spoluúčasti, o takovou situaci se zde ale nejedná.

Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žaloba o zaplacení 3 798 808,30 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 3 282,60 Kč měsíčně zamítnuta, napadl žalobce dovoláním, přičemž vůči právnímu závěru o spoluúčasti na vzniku újmy na zdraví namítá, že z provedeného dokazování vyplynulo, že ke stejnému poranění krční páteře a míchy by mohlo dojít i v případě, kdyby připoután bezpečnostním pásem byl, a proto tato okolnost není sama o sobě dostačující pro aplikaci ustanovení , , účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podala také žalovaná, která nesouhlasí s mírou spoluzavinění žalobce na vzniku újmy na zdraví ve výši jedné třetiny. Zpochybňuje přitom skutková zjištění odvolacího soudu a domnívá se, že kdyby poškozený byl připoután bezpečnostním pásem, zřejmě by došlo k poranění méně závažného charakteru. Vzhledem k tomu, že nepřipoutáním naopak porušil jednu ze svých základních právních povinností při provozu na pozemních komunikacích, mělo by být jeho spoluzavinění určeno nejméně ve výši jedné poloviny.

Jsou-li v dovolání uplatněny námitky, které nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud ve smyslu ustanovení řešit, a přípustnost dovolání tak podle ustanovení založit nemohou. To zásadně platí i pro případy, kdy je namítáno nesprávné posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a protiprávním jednáním (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“).

Námitky proti právnímu závěru odvolacího soudu o přiměřenosti míry spoluzpůsobení si újmy poškozeným v rozsahu jedné třetiny přípustnost dovolání podle ustanovení také nezakládají. Ustanovení obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílelo jednání žalobce a žalovaného, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. ).

Dovolací soud má přitom v posuzované věci za to, že odvolací soud se při stanovení míry spoluzpůsobení si újmy poškozeným (tzv. spoluzavinění) v rozsahu jedné třetiny nedopustil zjevné nepřiměřenosti, a jeho rozhodnutí tudíž nevybočilo z mezí akceptovatelného uvážení, když jedinou okolností na straně poškozeného, kterou na základě zjištěného skutkového stavu mohl vzít v potaz, bylo nepřipoutání bezpečnostním pásem. Jeho rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž se podíl poškozeného na vzniklé škodě může blížit až jedné polovině, jestliže např. vědomě podstoupí jízdu s řidičem, o němž ví, že jeho řidičské schopnosti jsou výrazně ovlivněny požitím alkoholu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. , publikovaný pod C 7833 Souboru). Odkazuje-li žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (publikované pod C 9409 Souboru) a sp. zn. , v obou rozhodnutích šlo o kumulaci porušení povinností na straně poškozeného, tj. nepřipoutání se bezpečnostním pásem a současně vědomost o podnapilosti řidiče. V prvém případě byla stanovena spoluúčast poškozeného na vzniku újmy v rozsahu 50 %, v druhém případě 35 %. Hranice 50 % je však stanovena jako horní a nevylučuje tedy, aby v konkrétních případech i při kumulaci nepoužití bezpečnostních pásů s např. vědomostí o požití alkoholu řidičem byla míra spoluúčasti stanovena v nižším rozsahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ). V daném případě se tedy o odklon od ustálené rozhodovací praxe nejedná a dovolání žalobce ani žalované nejsou ani z tohoto hlediska podle přípustná.

Nejvyšší soud proto obě dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 11. 2018

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu