Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 451/2017

30 Cdo 451/2017-173

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, proti žalovanému R. Z., nar. XY, pracoviště Česká televize, se sídlem v Praze 4, Kavčí hory, zastoupenému Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016, č. j. -140, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. -104, zamítl jednak žalobu na zaplacení částky 200 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy (výrok I), dále žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat žalobci doporučený dopis ve znění ve výroku uvedeném (výrok II) a také žalobu, aby byl žalovaný povinen zveřejnit v deníku Sport omluvu ve znění specifikovaném ve výroku (výrok III), a současně rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů soudního řízení ve výši 42 350 Kč (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 228 Kč.

Žalobce se domáhal jednak omluvy za to, jakým způsobem se měl žalovaný o žalobci vyjádřit v publikaci „XY“, kde měl žalovaný o žalobci podle jeho názoru uvést nepravdivá a pomlouvačná tvrzení, jež zasahují do jeho vážnosti, cti i soukromí, a poškozují jeho pověst a postavení v podnikatelských vztazích, dále se domáhal omluvy ve stejném znění, kterou měl žalovaný zveřejnit v deníku Sport, a rovněž se žalobce domáhal částky 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena jednáním žalovaného, neboť žalobce má za to, že pouhé omluvy nejsou dostačující.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Skutečnost tvrzená žalobcem, že v posuzovaném případě není dán rozumný důvod ani reálný základ pro kritické postoje žalovaného, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Žalobce konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud (který uzavřel, že kritický hodnotící soud či postoj žalovaného měl reálný základ), a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ), nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.

Jelikož žalobce podal dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalobce povinen nahradit žalovanému náklady tohoto řízení (srov. věta první, , a ) spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby v částce 3 100 Kč [ , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby ( advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ( ), tj. 714 Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalované tak činí 4 114 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Pavel Simon předseda senátu