Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5075/2017

-373

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) R. P., narozeného XY, a b)J. P., narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. -336, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobci se v řízení na žalované původně domáhali zaplacení náhrady škody v celkové výši 234 788 Kč s příslušenstvím, která jim měla být způsobena jednak (v částce 185 866 Kč s příslušenstvím) vydáním dodatečných platebních výměrů Finančním úřadem v Jablonci nad Nisou, které byly později jako nezákonné zrušeny, jednak (v částce 48 922 Kč s příslušenstvím) v důsledku nesprávného úředního postupu Úřadu práce v Jablonci nad Nisou. Vzhledem k tomu, že o nároku žalobců na náhradu škody způsobené nezákonnými rozhodnutími bylo co do částky 11 750 Kč s příslušenstvím pravomocně rozhodnuto již v předchozím řízení, zůstaly předmětem sporu již jen nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí v částce 174 116 Kč s příslušenstvím a nárok na náhradu škody způsobené nesprávným předním postupem v částce 48 922 Kč s příslušenstvím.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, č. j. -295, zamítl žalobu o zaplacení částky 223 038 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 4 800 Kč (výrok II).

Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil zamítající rozsudek soudu prvního stupně co do částky 174 116 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a co do částky 48 922 Kč s příslušenstvím jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně konstatuje, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Závěry odvolacího soudu přijaté v projednávané věci, že mezi vydáním obou nezákonných rozhodnutí Finančního úřadu v Jablonci nad Nisou a vznikem (tvrzené) škody spočívající v nevýhodném prodeji automobilů, resp. v nevýhodném převodu práv k družstevnímu bytu, není dána příčinná souvislost, nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěry právní, ale o závěry skutkové (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. ). Brojí-li žalobci proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod (srov. ).

Stejně je třeba posoudit námitku žalobců, že odvolací soud při zkoumání existence příčinné souvislosti mezi vydáním předmětných nezákonných rozhodnutí a vznikem (tvrzené) škody řádně nezohlednil časové hledisko. Rovněž tato námitka se vztahuje ke skutkovým závěrům odvolacího soudu, a přípustnost dovolání ve smyslu proto rovněž nemůže založit.

Skutečnost, že žalobci spojují škodu, jež jim měla vzniknout nevýhodným převodem práv k družstevnímu bytu, rovněž s nesprávným úředním postupem Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, jenž měl spočívat v průtazích s rozhodnutím o odvolání, uplatňují žalobci až v dovolacím řízení. K takovéto nové skutečnosti však nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. ).

Ani námitka žalobců, že se odvolací soud v odůvodnění řádně nevypořádal s argumentací žalobců, a napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné, přípustnost dovolání podle nezakládá. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ), což v případě žalobců nebyly.

Námitky žalobců vytýkající odvolacímu soudu vady řízení (překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, nevypořádání se s argumentací žalobců a neprovedení navržených důkazů) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle jedině tehdy, pokud je dovolání přípustné, což v dané věci není.

Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího tak rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení u něho skončí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 12. 2018

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu