Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4018/2018

20 Cdo 4018/2018-120

USNESENÍ

Jatky Bučovice, s.r.o.

L. H.

narozenému dne XY, bytem XY, pro 240 001,94 Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2018, č. j. -80, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 19. 9. 2005, č. j. -10, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2006, Okresní soud v Rakovníku nařídil exekuci na majetek povinného podle seznamu přihlášených pohledávek v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 240 001,94 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Lenka Černošková, Exekutorský úřad Prostějov.

Povinný podal dne 20. 12. 2017 návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že je nezaměstnán a pobírá pouze invalidní důchod ve výši 5 562 Kč, na který nelze provést exekuci srážkami ze mzdy. Žádné další příjmy nemá a je bezúspěšně veden na Úřadu práce v Rakovníku. S ohledem na jeho zdravotní stav nelze do budoucna očekávat zlepšení situace a povinný tak není schopen ani částečně uhradit dlužnou částku a náklady exekuce.

Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 6. 3. 2018, č. j. -56, návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Uzavřel, že by bylo předčasné exekuci zastavit podle ustanovení Šetřením u plátce důchodu bylo zjištěno, že povinný v současné době pobírá invalidní důchod ve výši 5 840 Kč, tj. v nezabavitelné výši, nicméně nelze vyloučit, že si povinný nenajde zaměstnání, ať již na hlavní pracovní poměr nebo na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti, ze kterého bude mít příjem, z něhož by bylo možné částečné hrazení pohledávky oprávněné. Pokud pak povinný namítá, že s ohledem na jeho zdravotní stav nelze čekávat zlepšení situace, toto tvrzení ničím nedoložil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného by navíc došlo k poškození práv oprávněné s přihlédnutím k pořadí pohledávky, běhu promlčecí doby a podobně.

K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2018, č. j. -80, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), náklady exekuce určil částkou 7 865 Kč (výrok III.), a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit soudní exekutorce náhradu nákladů exekuce 0 Kč (výrok IV.). Po skutkové stránce uzavřel, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, č. j. -58, byl zrušen konkurs na majetek povinného, neboť majetek nedostačuje k úhradě nákladů konkursu, přičemž pohledávka oprávněné byla při přezkumném jednání dne 5. 3. 2001 zcela uznána. Soudní exekutorka v průběhu exekuce činila průběžně úkony za účelem zjištění postižitelného majetku povinného, přesto nebylo nic vymoženo a nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami ze dne 27. 11. 2017, č. j. RAA-2423/2017-11, bylo rozhodnuto, že se povinnému nepřiznává podpora v nezaměstnanosti. Z potvrzení ze dne 3. 4. 2018 vyplývá, že je povinný od 17. 11. 2017 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a vzhledem ke zdravotnímu omezení a vzdělání není v současné době v nabídce volných pracovních míst vhodné zaměstnání. Dle potvrzení M. J. ze dne 29. 3. 2018 lze u povinného očekávat spíše zhoršení zdravotního stavu. V současné době je v soustavném léčení a pracovní zařazení připadá v úvahu pouze na kratší pracovní úvazek. Dle názoru odvolacího soudu je v dané věci zřejmé, že výtěžek, kterého bude exekucí dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů. Za více než 12 let trvání exekuce nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek, kdy již předtím došlo ke zrušení konkursu na majetek povinného z důvodu, že jeho majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Povinný je poživatelem částečného invalidního důchodu a jeho zdravotní stav vylučuje jeho zaměstnávání. Náklady exekuce jsou již nyní tak vysoké (v exekučním příkazu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 18 EX 1956/05-117, byly předběžně stanoveny částkou 66 460,82 Kč), že je vyloučeno, aby byly v budoucnu uspokojeny hypotetickými srážkami ze starobního důchodu, na který by měl povinnému s ohledem na datum narození v ideálním případě vzniknout nárok dne 29. 2. 2020. Je tedy zřejmé, že výtěžek, kterého bude případně exekucí dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku potencionality budoucích příjmů povinného a hodnocení eventuality jeho možného pracovního zařazení. Porušil přitom procesní postup řízení, když změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by provedl nové důkazy, a když se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by tyto důkazy sám provedl. Napadené rozhodnutí má dle dovolatelky atributy překvapivého a nepředvídatelného soudního rozhodnutí. Ustanovení je právní normou s relativně neurčitým obsahem, přičemž dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. „ “, při posuzování, zda aplikace právní normy s relativně neurčitým obsahem byla odvolacím soudem provedena správně, Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha odvolacího soudu je zřejmě nepřiměřená. Fakt, že exekuce probíhá bezúspěšně delší dobu, není sám o sobě důvodem pro zastavení exekuce dle ustanovení Odvolací soud nepostupoval správně, jestliže majetkové poměry povinného vyhodnotil pouze k aktuálnímu stavu a nikoli i z hlediska blízké perspektivy, kdy povinnému vznikne nárok na starobní důchod. V daném případě je namístě očekávat, že povinný bude schopen kromě nákladů exekuce alespoň částečně splnit i svou povinnost z exekučního titulu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolatelka ve svém podání namítá rozpor usnesení odvolacího soudu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. „ “ (správně má být zřejmě ), který v dané věci ovšem není dán. Z tohoto rozhodnutí sice plyne, že při posouzení právní normy s relativně neurčitým obsahem [za takovou právní normu může být pokládáno i ust. ] Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha odvolacího soudu byla zjevně nepřiměřená. Úvahu odvolacího soudu, na jejímž základě dospěl k závěru, že průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, však nelze pokládat za „zjevně nepřiměřenou“, když odvolací soud k tomuto závěru dospěl na základě skutkových zjištění, že za více než 12 let trvání exekuce nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, kdy již předtím došlo ke zrušení konkursu na majetek povinného z důvodu, že jeho majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, že povinný je poživatelem částečného invalidního důchodu a jeho zdravotní stav vylučuje jeho zaměstnávání, a že je vyloučeno, aby alespoň náklady exekuce byly v budoucnu uspokojeny hypotetickými srážkami ze starobního důchodu, neboť s ohledem na dosavadní příjmy a pracovní činnost povinného zřejmě nebudou dostačující. Úvaha odvolacího soudu tedy byla podepřena fakty, které nasvědčují tomu, že očekávání odvolacího soudu ohledně bezúspěšnosti případně budoucího vedení exekuce je podložené (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 4. 1. 2016, sp. zn. ), přičemž je třeba mít na zřeteli, že exekuci nelze vést nekonečně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. , či ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení odmítl.

K vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 27. 11. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu