Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B2F76406FCB810F0C125839C00221C24.html
HTML · 11.28 KB
No categories available
26 Cdo 5457/2017
26 Cdo 5457/2017-107
USNESENÍ
Moravského zemského muzea
L. G.
, narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, o zaplacení 843.260 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 242/2011 , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2017, č. j. 20 Co 314/2017 -89, t a k t o :
Dovolání
se odmítá
.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaná napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 18. 9. 2017, č. j. 20 Co 314/2017 -89, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 5. 2017, č. j. 28 C 242/2011 -77, jímž řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 843.260 Kč, zastavil podle § 96 odst. 1 , 2 věta první ve spojení s § 96 odst. 3 , 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř. “ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. ), neboť před jednáním ve věci samé vzal žalobce žalobu ohledně této částky (jistiny) zpět.
Dovolatelka vztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ), jen k posouzení otázky, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Odvolací soud se totiž ve svém rozhodnutí nezabýval otázkou uhrazení či uznání dluhu žalovanou (tedy otázkou, k níž žalovaná vztáhla vylíčení přípustnosti dovolání). Své rozhodnutí založil na zjištění, že žalobce vzal žalobu v rozsahu žalované jistiny ve výši 843.260 Kč zpět dříve, než začalo jednání ve věci samé. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. bylo proto nutné – s ohledem na zachování dispoziční zásady civilního soudního řízení – řízení ve vztahu k nároku, pro který vzal žalobce žalobu zpět, zastavit.
Rozhodnutí soudu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou; hmotněprávní posouzení daného nároku proto není významné. Stejně tak není významné, z jakého důvodu žalobce daný procesní úkon učinil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1171/2002 ) či zda s tímto procesním postupem žalovaný souhlasí (viz § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Vylíčení přípustnosti dovolání tak žalobkyně nevztáhla k žádné otázce procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená § 237 -283a o. s. ř. o. s. ř. ).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první (ve spojení s § 243f odst. 3 ) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, neboť pro uvedené vady nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu