Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3398/2018

21 Cdo 3398/2018-413

USNESENÍ

J. N.,

narozené XY, bytem v XY, proti žalované

České republice – České obchodní inspekci

v Praze 2 – Novém Městě, Štěpánská č. 567/15, IČO 00020869,

o 803 348 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2018 č. j. -374, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018 č. j. -374 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, podle jakých hledisek má být pro účely zjištění pravděpodobného výdělku stanoven hrubý plat zaměstnance, který by zřejmě v rozhodném období získal, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2005 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, z jejichž odůvodnění vyplývá, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, že vzhledem k tomu, že jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubého platu, který by zaměstnancem byl v rozhodném období „zřejmě dosažen“, soud tu přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných právních předpisů pobírat „pohyblivé“ složky platu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod., že v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty a že zákon ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl vskutku „pravděpodobný“, tedy takový, jaký by zaměstnanec zřejmě získal, kdyby pracoval (kdyby mu zaměstnavatel umožnil řádný výkon práce)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud náležitě neuvážil to, jaký objem prostředků na výplatu odměn svým zaměstnancům měla žalovaná ve II. čtvrtletí 2007 k dispozici, a to, že vyšší celkovou částku použitou na odměny v tomto rozhodném období měla žalovaná jen proto, že zastavila výplaty přiznaných odměn v březnu 2007 a tyto prostředky pak použila na odměny ve druhém kalendářním čtvrtletí 2007, pak přehlíží, že odvolací soud přihlížel (mimo jiné) i k tomu, jakou částku žalovaná ve II. čtvrtletí roku 2007 celkem vyplatila na odměnách, a při stanovení výše odměn, které by žalobkyně v rozhodném období pravděpodobně obdržela, se zabýval i poměrem výsledné částky ve vztahu k celkovým prostředkům vyplaceným na odměnách zaměstnancům žalované v rozhodném období.

Namítá-li dále dovolatelka, že následnou kontrolou zjistila, že žalobkyni byly odměny vyplacené v lednu 2007 přiznány v rozporu s platnou úpravou (k ocenění běžných pracovních úkolů zaměstnance konaných za obvyklých podmínek), a že proto nemohou být zohledňovány při stanovení pravděpodobného výdělku žalobkyně, pak nebere náležitě v úvahu, že odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu poskytovaná podle ustanovení , která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance zaměstnavatele uvedeného v , se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (obligatorní), že posouzení významu pracovního úkolu zaměstnance (zejména ve vztahu k jeho běžným pracovním úkolům a obvyklosti podmínek, za kterých jsou vykonávány) a úspěšnosti jeho splnění z hlediska předpokladů pro poskytnutí odměny přísluší při rozhodování o jejím přiznání výlučně zaměstnavateli a že pouze na jeho rozhodnutí záleží, který z úkolů plněných zaměstnancem při výkonu jeho pracovní činnosti bude považovat za mimořádný nebo zvlášť významný a zda byl tento pracovní úkol úspěšně splněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2017). Byla-li proto žalobkyni v lednu 2017 rozhodnutím žalované přiznána odměna a žalobkyni tak vznikl nárok na její vyplacení, nelze k této odměně při stanovení pravděpodobného výdělku žalobkyně nepřihlížet jen proto, že žalovaná dodatečně dospěla k závěru, že pro poskytnutí odměny nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení .

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2018

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu