Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1387/2018

8 Tdo 1387/2018-33

USNESENÍ

J. B.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

se

dovolání obviněného J. B.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. , uznal obviněného J. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že

dne 8. 12. 2015 v 9:45 hod. na silnici č. I/62, v katastru obce XY, na křižovatce se silnicí č. III/25361 ve směru jízdy od XY řídil nákladní motorové vozidlo tov. zn. a typu Mercedes Benz Atego, RZ XY, ve vlastnictví společnosti LAPAZ-Gastro, s. r. o., IČ: 25 00 40 93, kdy v rozporu s ustanovením a , o provozu na pozemních komunikacích, dostatečně nezareagoval na u středové čáry stojící osobní motorové vozidlo tov. zn. a typu Škoda Octavia Combi, RZ XY, které se chystalo odbočit doleva do obce XY, a aniž by jakkoliv reagoval na stojící vozidlo, narazil přední částí svého vozidla do zadní části osobního motorového vozidla Škoda Octavia, přičemž v důsledku toho:

řidič F. V., nar. XY, při střetu utrpěl otřes mozku, zhmoždění pravé kyčle a tržnou ránu levé spánkové krajiny, kdy tato zranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného do 9. 12. 2015 a následnou dobu léčení v trvání nejméně jednoho týdne, v průběhu které poškozený trpěl bolestmi zhmožděných míst,

jeho spolujezdec Z. S., nar. XY, utrpěl střetem lehká poranění spočívající v zhmoždění pravého ramene, levé kyčle a pravého bérce, kdy tato zranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného do 9. 12. 2015 a následnou dobu léčení v trvání 2 – 3 dnů, v průběhu které poškozený trpěl bolestí zhmožděných míst,

přičemž vozidlo Škoda Octavia bylo nárazem odraženo vlevo do protisměru, kde se střetlo s protijedoucím osobním motorovým vozidlem tov. zn. a typu Audi A6, RZ XY, řízeným J. W., nar. XY, který při nehodě utrpěl zhmoždění levého lokte, kdy toto zranění si vyžádalo dobu léčení v trvání 3 týdnů, v průběhu které poškozený trpěl bolestí levého lokte a omezením jeho hybnosti, a jehož spolujezdkyně R. W., nar. XY, utrpěla střetem lehká poranění spočívající v povrchním zhmoždění přední stěny hrudníku, kdy tato zranění si vyžádala léčení v trvání 2 – 3 dnů, v průběhu kterých trpěla poškozená bolestmi při dýchání.

2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle shodného zákonného ustanovení za užití § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 200 Kč, tedy k celkovému peněžitému trestu ve výměře 20 000 Kč s tím, že podle § 68 odst. 5 věty druhé tr. zákoníku může být peněžitý trest zaplacen v nejvýše deseti pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 000 Kč, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas; současně mu podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil rovněž povinnost nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČ: 41 19 75 18, škodu ve výši 45 315 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak odkázal poškozeného F. V., nar. XY, bytem XY, s celým jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Obviněný se ani s rozhodnutím soudu druhého stupně neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Doležala podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. V podrobnostech dovolatel poukázal na to, že soud druhého stupně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, když konstatoval, že v předcházejícím řízení byly provedeny řádným způsobem všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci při dodržení všech zákonných ustanovení, jimiž se má zabezpečit právo obviněného na řádnou obhajobu. S tímto konstatováním však nesouhlasil a vyjádřil naopak přesvědčení, že odvolací soud posvětil zamítnutí jeho důkazních návrhů soudem prvního stupně, přestože takové důkazy, zejména znalecký posudek z oboru doprava, odvětví silniční doprava, specializace dopravní nehody, či kamerové záznamy z místa nehody, by mohly na průběh nehodového děje poskytnout zcela jiný náhled, a to takový, jenž by svědčil v jeho prospěch. Vyslovil proto názor, že v tomto směru byla porušena zásada výslovně upravená v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., čehož důsledkem je pak skutečnost, že nebyl zjištěn skutkový stav, o němž by nevznikly důvodné pochybnosti, když naopak tyto jsou zcela zřejmé. Neztotožnil se ani s názorem soudu druhého stupně, že dokazování nebylo nutno doplnit znaleckým posudkem s tím, že skutková zjištění byla přesvědčivě prokázána svědeckými výpověďmi; v této souvislosti jednak zpochybnil věrohodnost výpovědí svědků, neboť tito jsou na závěrech trestního řízení zejména finančně interesováni, a navíc by případně – bylo-li by prokázáno, že on není viníkem nehody – byli za viníky označeni oni, a dále vytkl soudům obou stupňů, že jeho výpovědi a důkazní návrhy zcela ignorovaly, a tím došlo v oblasti dokazování k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

6. V návaznosti na uvedené skutečnosti obviněný vyslovil názor, že v předmětném případě jde o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když soudy obou nižších instancí nerespektovaly zásady a pravidla, podle nichž mají být realizovány postupy podstatné pro řádné a zákonné dokazování, a v dané věci došlo k opomenutí pořízení důkazů stěžejních pro určení viníka dopravní nehody. Shrnul tedy, že bez pořízení znaleckého posudku nelze kategoricky vyloučit, že nehodový děj se odehrál zcela odlišně od učiněných skutkových závěrů a že jeho viníkem je osoba odlišná od něj, například J. W. jako řidič vozidla Audi jedoucího v protisměru. Považoval za zcela nepochopitelné, že soudům obou nižších stupňů byla důkazní situace natolik jasná a průkazná, že učinily závěr o jeho vině bez pořízení předmětného klíčového důkazu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem v samém závěru svého podání navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. , a věc tomuto soudu vrátil.

7. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného uvedl, že soudy obou stupňů při dokazování dostály svým zákonným povinnostem a řádně svůj postup v tomto směru odůvodnily. Poukázal na to, že nalézací soud rozhodl o důkazních návrzích obviněného v průběhu hlavního líčení dne 14. 8. 2017, a to procesním usnesením, jež samo o sobě není třeba písemně odůvodňovat (podle protokolu o hlavním líčení bylo usnesení odůvodněno ústně), přičemž důvody, pro které k dalšímu doplnění dokazování nepřistoupil, pak vyložil na straně 5 odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud pak zaujal k otázce dostatečnosti provedeného dokazování pro náležité zjištění skutkového stavu věci jednoznačné stanovisko v bodech 6., 7. a zejména 9. písemného vyhotovení svého usnesení. Zdůraznil, že oba soudy vhodnost důkazu znaleckým posudkem z oboru dopravy posuzovaly, načež nezbytnost jeho vypracování zamítly, zejména s odkazem na výpověď několika svědků vypovídajících ve shodě v neprospěch obviněného; své skutkové závěry pak pečlivě uvážily na podkladě více zjištěných důkazů svědčících bez vážných pochybností o vině obviněného skutkem popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. K námitce obviněného o zájmu svědků na výsledku daného trestního řízení uvedl, že tato by mohla mít reálný podklad v případě jen některého ze svědků (popřípadě i jeho příbuzného jedoucího ve stejném vozidle), avšak nemůže být v žádném případě vztažena na všechny svědky, kteří vypovídali proti obviněnému. Zvlášť to platí o svědkovi, který jel za motorovým vozidlem obviněného, vše sledoval tzv. z první ruky, nehodu podrobně (a ve shodě s dalšími svědky) popsal a na nehodovém ději se vůbec nepodílel. Doplnil rovněž to, že učiněná svědectví poškozených a svědka M. K. plně korespondovala se situací na místě po dopravní nehodě, jak vyplynula z protokolu o nehodě v silničním provozu, plánku a pořízené fotodokumentace.

8. Státní zástupce dále poukázal na to, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (jež splňuje kritéria požadovaná v § 125 odst. 1 tr. ř.) rozhodně nevyplývá, že by se soud dopustil libovůle a dospěl k dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním po neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů nebo je dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že ani způsobu, jakým se nalézací soud vypořádal s obhajobou obviněného, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout, přičemž obdobně řádně a v souladu s požadavky zákona se s jeho totožnou procesní (skutkovou) argumentací vypořádal i soud odvolací. K tomu dodal, že naopak verze obviněného nebyla podpořena žádným dalším důkazem a byla spolehlivě vyvrácena, takže v daném případě k opomenutí důkazů nedošlo.

9. Z výše uvedených důvodů státní zástupce dospěl k závěru, že obviněným tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn jen formálně, neboť obviněný své námitky zaměřil výlučně proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily oba soudy nižších stupňů; takové námitky však nejsou dovolacím důvodem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, a současně, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.

10. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 6. 11. 2018). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

13. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

14. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát, neboť námitky, jež podřadil pod uvedený dovolací důvod (a které uplatnil již v rámci své obhajoby v řízení před soudy obou nižších instancí), směřovaly výhradně proti úplnosti provedeného dokazování (oběma soudům vytkl, že porušily ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť neprovedly řádným způsobem všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci při dodržení všech zákonných ustanovení, jimiž se má zabezpečit právo obviněného na řádnou obhajobu, a zamítly jeho důkazní návrhy, přestože takové důkazy, zejména znalecký posudek z oboru doprava, odvětví silniční doprava, specializace dopravní nehody, či kamerové záznamy z místa nehody, by mohly na průběh nehodového děje poskytnout zcela jiný náhled, a to takový, jenž by svědčil v jeho prospěch), způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou nižších stupňů (neztotožnil se jednak s jejich názorem, že skutková zjištění ohledně průběhu nehodového děje byla přesvědčivě prokázána svědeckými výpověďmi, a naopak zpochybnil jejich věrohodnost s tím, že svědci jsou na závěrech trestního řízení finančně interesováni, případně by sami mohli být označeni za viníky nehody, a dále namítl, že jeho výpovědi oba soudy zcela ignorovaly) a proti skutkovým zjištěním, jež tyto soudy na podkladě provedeného dokazování učinily. Vzhledem k porušení zásad a pravidel, podle nichž mají být realizovány postupy podstatné pro řádné a zákonné dokazování, a to zejména opomenutí důkazů stěžejních pro určení viníka dopravní nehody, tvrdil, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a ve věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku. S ohledem na jím tvrzené skutečnosti a pochybení pak byl přesvědčen, že v posuzované věci nebyl zjištěn skutkový stav, o němž by nevznikly důvodné pochybnosti, neboť naopak tyto jsou zcela zřejmé, a nelze kategoricky vyloučit, že nehodový děj se odehrál zcela odlišně a že jeho viníkem je osoba odlišná od něj, například řidič vozidla jedoucího v protisměru.

15. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřovaly výlučně do vedení dokazování a jeho rozsahu, způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů

dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. , aj.).

16. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků

spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně

garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. , , ). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů

spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů

opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů

provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. , aj.).

17. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů

a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě

svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a podrobně se zabýval i obhajobou obviněného, přičemž vysvětlil, z jakých důvodů této neuvěřil, a rovněž řádně odůvodnil, proč zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru dopravy (srov. zejména strany 5 až 6 odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. jeho strany 2 až 3).

18. V obecné rovině je vhodné rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Jen pro úplnost lze ještě dodat (a vyplývá to ostatně již z textu shora), že dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozím řízení před oběma soudy nižších stupňů, jež se jí řádně zabývaly a dostatečně se s ní vypořádaly.

19. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu