Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2394/2018

-371

USNESENÍ

J. S.,

E. E.,

narozené XY, v České republice naposledy bytem XY, zastoupené Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Smetanova č. 1065/6, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2017 č. j. -334,

takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017 č. j. -334 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, za jakých podmínek mohou být bývalí (rozvedení) manželé osobami navzájem blízkými (ve smyslu ustanovení , , účinného do 31. 12. 2013), srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012 sp. zn. a v nich vyjádřený právní názor, že bývalí manželé (ti, jejichž manželství zaniklo rozvodem) mohou být osobami blízkými, jen jestliže jsou osobami v poměru obdobném poměru rodinnému a jestliže by újmu, kterou utrpěl jeden z nich, druhý důvodně pociťoval jako újmu vlastní; újmu, kterou utrpí jedna osoba, pociťuje druhá osoba důvodně jako újmu vlastní nejen proto, že jsou (navzájem) v poměru rodinném nebo obdobném, ale vždy jen tehdy, je-li jejich vzájemný vztah zejména po stránce citové natolik intenzivní, že každý z nich považuje za „svoji“ (osobně se ho dotýká) každou újmu, která by se přihodila tomu druhému; při splnění této podmínky mají jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném postavení osob sobě blízkých bez ohledu na to, zda žijí ve společné domácnosti; zda o splnění této podmínky v konkrétním případě půjde či nikoliv, soud posuzuje podle okolností konkrétního případu; k otázce, kdo nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, zda osoba dlužníkovi blízká nemohla úmysl dlužníka zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti poznat (ve smyslu ustanovení , , účinného do 31. 12. 2013), srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. ,

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2012 sp. zn. anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014 sp. zn. , z jejichž odůvodnění vyplývá, že, jde-li o právní úkon mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo o právní úkon učiněný dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké, nemusí žalující věřitel, který má za dlužníkem pohledávku (ať splatnou či nesplatnou, popř. budoucí), tvrdit ani prokazovat, že žalovanému musel být úmysl dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele znám, neboť zákon v tomto případě předpokládá, že žalovaný o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele věděl, ledaže žalovaný prokáže, že v době právního úkonu dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité péči nemohl poznat, a že vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele, který tu v době odporovaného právního úkonu objektivně vzato musel být, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Uvádí-li dovolatelka ve svém dovolání, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, nejde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Má-li být dovolání podle ustanovení přípustné proto, že otázka hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. ).

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění soudů o tom, že i přes fakt, že manželství žalované a I. M. bylo „zrušeno rozvodem“, jsou i nadále v úzkém nadstandardním kontaktu a jejich vzájemné vazby nebyly zpřetrhány, a předkládá-li vlastní skutkový závěr (že jejich vzájemné vztahy od jejich rozvodu nebyly a nejsou natolik intenzivní, že by bylo možné uvažovat o tom, že by každý z nich mohl považovat každou újmu, jež by se přihodila druhému, „jako za újmu sobě vlastní“, a že citové vztahy vymizely již před rozvodem), na němž pak buduje své vlastní a od soudů odlišné právní posouzení věci, a namítá-li, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu závěru o přenesení důkazní povinnosti na základě nesprávně zhodnocených důkazů].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 11. 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu