Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1054/2018

33 Cdo 1054/2018-396

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce A. V., bytem v XY, zastoupeného JUDr. Marcelem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1013/27, proti žalované Insolvency Project v.o.s., se sídlem v Hradci Králové, Bieblova 1110/1b (identifikační číslo 288 60 993), zastoupené JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, o  zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. -348, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 1. 2018, č. j. -362, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2017, č.j. -348 (ve znění opravného usnesení ze dne 23. 1. 2018, č.j. -362), změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2017, č.j. -306, tak, že zrušil rozhodčí nález z 21. 9. 2016, č.j. 2602/2015-40, vydaný Mgr. Petrem Sýkorou, rozhodcem, a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 23.227,44 Kč. Odvolací soud uzavřel, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o půjčce se netýká právního vztahu mezi věřitelkou (Solidez s.r.o., se sídlem v Kladně, Váňova 3180) a žalovanou jako insolvenční správkyní majetkové podstaty ručitele (J. H.) a – tím spíše – právního vztahu žalované vůči žalobci (dlužníku). Nevztahuje-li se rozhodčí doložka na spor z právního poměru mezi žalovanou a žalobcem, je namístě rozhodčí nález zrušit podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

Dovoláním, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná – s odkazem na vymezení smluvních stran (věřitelka, dlužník, ručitel) – prosazuje, že rozhodčí doložka ve smlouvě o půjčce „je platná a závazná pro všechny smluvní strany, přičemž je jedno, v jakém postavení vůči sobě v případném sporu vystupují.“ Navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

Žalobce se ve vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně – shledá-li je přípustným – zamítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zda se rozhodčí doložka v ě obsahující smlouvu o půjčce a dohodu věřitele s ručitelem o zajištění pohledávky z půjčky bez dalšího vztahuje na spor o náhradu za plnění poskytnuté věřiteli ručitelem namísto dlužníka / obč. zák./) a kterou žalovaná spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikovala ( , , 2, 3 ), je dovolání přípustné.

Podle ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen „ “), se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Podle ustanovení se rozhodčí smlouva může týkat a) jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo b) všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).

Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související ( ).

Podle ustanovení soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že na základě smlouvy z 18. 1. 2012 přenechala věřitelka žalobci (dlužníku) peněžní částku 1.160.000 Kč. V článku 2.8 smlouvy ručitel (J. H.) prohlásil, že „pokud dlužník řádně a včas neuspokojí pohledávky věřitele, které má věřitel za dlužníkem z této smlouvy, tak ručitel uspokojí tyto pohledávky věřiteli za dlužníka a zavazuje se tak bez odkladu učinit na výzvu věřitele.“ V článku 4.1 smlouvy se „účastníci dohodli, že veškeré spory, které vzniknou z této smlouvy nebo ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti nebo v souvislosti s kterýmkoliv z těchto smluvních aktů, budou řešeny na základě shodného ujednání účastníků této smlouvy v rozhodčím řízení …“ Protože žalobce půjčku nevrátil, splnil dluh ručitel. Žalovaná – insolvenční správkyně majetkové podstaty úpadce J. H. – zahrnula plnění jako pohledávku do majetkové podstaty úpadce a následně s odkazem na rozhodčí doložku obsaženou v článku 4 smlouvy zahájila proti dlužníku (žalobci) rozhodčí řízení, jehož výsledkem byl rozhodčí nález z 21. 9. 2016, č.j. 2602/2015-40, kterým rozhodce uložil žalobci (v rozhodčím řízení žalovanému) zaplatit žalované (v rozhodčím řízení žalobkyni) 1.176.763 Kč s příslušenstvím.

– datovaná 18. 1. 2012 – obsahuje smlouvu o půjčce, jejímiž účastníky jsou věřitelka a žalobce ( obč. zák.), a smlouvu, jíž se ručitel vůči věřitelce zavázal, že uspokojí její pohledávku z půjčky, neučiní-li tak žalobce ( obč. zák.). Ručitel nebyl účastníkem smlouvy o půjčce a žalobce nebyl stranou dohody mezi věřitelkou a ručitelem. Rozhodčí doložka ustavená článkem 4 se týká jak právního vztahu z půjčky, tak právního vztahu založeného dohodou o ručení; protože strany neuvedly jinak, vztahuje se nejen na práva a povinnosti smluvních stran přímo vznikající z toho či onoho právního vztahu, ale i na práva s těmito právy související.

Právní vztah, o který jde v projednávané věci, nebyl založen žádnou smlouvou vtělenou do y z 18. 1. 2012. Vychází z ustanovení obč. zák., podle něhož je ručitel, který splnil dluh, oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. Regresní nárok ručitele není právem souvisejícím s právním vztahem mezi věřitelkou a žalobcem, tj. vztahem z půjčky, ani právem souvisejícím s dohodou o ručení.

Není pochyb o tom, že majetkový spor ručitele a dlužníka může být podřízen rozhodčímu řízení; to však předpokládá existenci rozhodčí smlouvy (doložky) uzavřené těmito stranami (srov. mutatis mutandis /ve vztahu věřitel - ručitel/ rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , a ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2014). O takovou situaci však v souzené věci nešlo.

Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora, tj. správně; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 4, , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „ “), tj. částkou 1.500 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč ( , 3 advokátního tarifu) a částka 378 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu