Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
AFCCB364413B809DC1258392002230F5.html
HTML · 12.83 KB
No categories available
11 Tcu 60/2018
11 Tcu 60/2018-9
USNESENÍ
Odůvodnění:
Výše uvedeným trestním příkazem Okresního soudu Poprad byla I. S. uznána vinnou přečinem zanedbání povinné výživy a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění Okresního soudu Poprad tím, že jako matka E. B., nar. XY, nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, a nezl. BBBBB (pseudonym), nar. XY, ačkoli jí vyživovací povinnost vyplývala ze zákona o rodině a z rozsudku Okresního soudu ve Starej Ľubovni ze dne 17. 7. 2006, č. j. 4P/112/2006-66, pravomocného dne 12. 8. 2006, kterým byly děti E. a nezl. AAAAA svěřeny do společné pěstounské péče manželů B. a kterým jí soud uložil přispívat na výživu (tehdy) nezl. E. částkou 681 Sk (22,61 €) měsíčně a nezl. AAAAA rovněž částkou 681 Sk (22,61 €) měsíčně, přičemž toto výživné je povinna ve smyslu rozsudku Okresního soudu ve Starej Ľubovni ze dne 16. 1. 2007, č. j. 4P/320/2006-20, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Prešově ze dne 27. 3. 2007, č. j. 10Cop/3/2007-37, pravomocného dne 24. 5. 2007, poukazovat na adresu Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v Popradu počínaje dnem 1. 9. 2006, a dále z rozsudku Okresního soudu ve Starej Ľubovni ze dne 17. 7. 2006, č. j. 4P/134/2006-38, pravomocného dne 12. 8. 2006, kterým byla nezl. BBBBB svěřena do společné pěstounské péče manželů B. a kterým jí soud uložil přispívat na výživu nezl. BBBBB částkou 681 Sk (22,61 €) měsíčně, přičemž toto výživné je povinna ve smyslu rozsudku Okresního soudu ve Starej Ľubovni ze dne 16. 1. 2007, č. j. 4P/321/2006-20, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Prešově ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 3CoP/5/2007, pravomocného dne 24. 5. 2007, poukazovat na adresu Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v Popradu vždy do patnáctého dne v měsíci předem počínaje dnem 13. 8. 2006, tuto vyživovací povinnost v P. ani jinde úmyslně neplní řádně a včas od 21. 2. 2009 do 19. 10. 2015 s výjimkou období od 1. 8. 2013 do 1. 3. 2014, kdy pobírala rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a zároveň byla vedena v evidenci referátu hmotné nouze na Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, jako společně posuzovaná osoba, čímž jí za uvedené období od 21. 2. 2009 do doby rozhodnutí vznikl dluh na výživném v celkové výši 4 951,59 €, přičemž ve sledovaném období nebyla vedena jako uchazečka o zaměstnání u příslušného úřadu práce.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon “).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně nároků na výživu. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o dobu páchání a spáchání na více osobách), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu