Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2989/2018

21 Cdo 2989/2018-331

USNESENÍ

M. L.

P. K.

, advokátovi se sídlem XY, jako insolvenčnímu správci dlužníka S. K. A. s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poštovní č. 39/2, o 265.868,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. dubna 2018, č. j. -306, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Reného Gemmela, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poštovní č. 39/2.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2018, č. j. -306, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že uzavření pracovní smlouvy mezi společností S. K. A. s. r. o. a žalobcem dne 1. 3. 2007 bylo simulovaným právním úkonem (jednáním)] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce posuzování povahy právního vztahu mezi žalobcem a společností S. K. A. s. r. o. z hlediska, zda právní úkon účastníků nebyl jen simulován, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod č. 27/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. , z jejichž odůvodnění vyplývá, že právní úkon (jednání) může být z hlediska vážnosti vůle také simulovaný nebo disimulovaný. Při simulaci jednající osoba jen předstírá, že má určitou vůli, neboť projevuje jinou vůli, než jakou opravdu má. Při disimulaci jednající předstírá určitou vůli proto, aby tím zastřel jiný právní úkon (právní jednání), které ve skutečnosti sleduje. Obecně platí, že simulované a disimulované právní úkony (právní jednání) jsou vadné pro nedostatek vážné vůle. Má-li být právním úkonem učiněným „naoko“ (simulovaným právním úkonem) zastřen jiný právní úkon (disimulovaný právní úkon), je předstíraný (simulovaný) právní úkon neplatný (srov. a zák. práce a obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Splňuje-li však tento právní úkon současně náležitosti disimulovaného právního úkonu, je platný – za podmínky, že svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu ani jej neobchází a že se ani nepříčí dobrým mravům (srov. a zák. práce, obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013) - disimulovaný právní úkon (srov. a zák. práce a obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Posouzení, zda určitý právní úkon je simulovaný nebo disimulovaný, nezáleží na tom, co jednající osoby (zejména v zájmu „úspěšné“ simulace nebo disimulace) projevily nebo jak svůj právní úkon označily, ale na obsahu právního úkonu a jeho pravé (skutečné) povaze; k otázce výkonu závislé práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , z nichž mimo jiné vyplývá, že závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, že je vždy vykonávána jménem zaměstnavatele za mzdu, plat nebo odměnu za práci v pracovní době nebo jinak dohodnuté nebo stanovené době na pracovišti zaměstnavatele, popř. na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost; k otázce aplikovatelnosti ustanovení z hlediska vázanosti soudu tím, jak soud v jiném řízení v důvodech svého rozhodnutí posoudil předběžnou otázku významnou pro rozhodnutí v dané věci, srov. rozsudek ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 50/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. , z jejichž odůvodnění – mimo jiné – vyplývá, že, i když obecně platí, že tam, kde soudy v různých věcech mezi týmiž účastníky řeší jako předběžnou stejnou otázku, by měly postupovat tak, aby při posuzování stejné skutečnosti nedospívaly k rozdílným právním závěrům, nelze (s přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně) vyloučit ani možnost, že si různé soudy vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatel, že se soudy nezabývaly platností disimilovaného právního úkonu (jednání), přehlíží, že již soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, v odůvodnění rozsudku konstatoval, že „vůle smluvních stran při uzavírání pracovní smlouvy nesměřovala ke vzniku pracovního poměru žalobce u S. K. A., nýbrž pravým účelem uzavření této smlouvy bylo jednak zachování vlivu žalobce na potravinářský provoz u subjektu, který byl pokračovatelem provozu společnosti K. O. s. r. o., a současně žalobce uzavřením pracovního poměru sledoval zájem na tom, aby bylo za něj placeno sociální a zdravotní pojištění a započítávaly se mu roky do starobního důchodu. Tuto vůli smluvních stran soud dovozuje ze svědecké výpovědi P. B. a dále z okolností založení společnosti S. K. A., při kterém hrál žalobce zcela klíčovou roli; společnost S. K. A. žalobce fakticky vymyslel a založil, byť formálně k jejímu založení využil P. B., dále tuto společnost ovládal a řídil, byť se formálně vydával za technika pracujícího v pracovním poměru“.

Odvolací soud se dostatečně vypořádal i s otázkou, proč nevycházel ze závěrů přijatých při řešení předběžné otázky v druhém soudním řízení (ve věci žalobce P. L., syna žalobce v této věci M. L., které bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , a kde soudy dospěly k opačnému závěru, než v této věci, tedy k závěru, že „P. B. byla skutečným jednatelem a společníkem společnosti S. K. A. s. r. o. a že P. L. byl skutečným zaměstnancem této společnosti). Vyjádřil se k tomu, zda a v jakém rozsahu byl skutkový stav zjištěný v nyní posuzované věci odlišný od skutkového stavu zjištěného v druhém řízení, takže dovoloval prolomení principu právní jistoty potud, že ve dvou různých řízeních byla řešená předběžná otázka posouzena odlišně („v nyní projednávané věci se nejednalo o stejnou věc mezi týmiž účastníky“ a „důkazní situace“, kterou popsal, „byla rozdílná“).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2018

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu