Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3613/2018

21 Cdo 3613/2018-222

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce F. Š., zastoupeného Mgr. Bc. Matějem Votroubkem, advokátem se sídlem ve Vysokém Mýtě, Purkyňova č. 115, proti žalované Manta PLUS, spol. s r.o., se sídlem v Lázních Bohdaneč, Pernštýnská č. 276, IČO 25276336, zastoupené Mgr. Vítem Biolkem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů č. 1038/20, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 2.5.2018 č.j. -200, takto:I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 2.5.2018 č.j. -200 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce podstatné změny poměrů poškozeného, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1978 sp. zn. , uveřejněný pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1980, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002 sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura roč. 2003, pod č. 47, a v něm vyjádřený názor o možnosti zaměstnavatele domáhat se změny svých povinností, jestliže onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu poškozeného, které není v příčinné souvislosti se zjištěnou nemocí z povolání, samo o sobě znemožňuje poškozenému výkon práce, kterou konal před vznikem škody, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009 sp. zn. , podle kterého zaměstnavatel nemůže odpovídat za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla, i kdyby následků nemoci z povolání nebylo; k otázce vypracování revizního znaleckého posudku při pochybnostech soudu o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2012 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li žalobce, že ačkoli v důsledku přetěžování horních končetin při výkonu práce u žalované „přišel o své zdraví“ a „vznikem nemoci z povolání (radiální a ulnární epikondylitidy oboustranné) byl do konce života prakticky vyřazen z pracovního procesu“, měl by nyní „tvrdým výkladem právních předpisů přijít i o náhradu škody, která mu tím vznikla“, a že žalované „by neměl být dán benefit v podobě ukončení povinnosti hradit náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti“, potom přehlíží, že odvolací soud (i soud prvního stupně) při zjišťování toho, co bylo u žalobce příčinou ztráty na výdělku od 1.1.2015 do 31.3.2016, jejíž náhrady se žalobce v tomto řízení domáhá, důsledně přihlížel jen k takovým okolnostem, které v rozhodné době nastaly a měly za následek pokles výdělku žalobce.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj. že z důvodu „obecného“ onemocnění pravého ramenního kloubu došlo u žalobce k podstatné změně poměrů, neboť toto „obecné onemocnění samo o sobě, i bez ohledu na existenci či neexistenci nemoci z povolání, vyřazovalo žalobce z možnosti původní profese“, a polemizuje-li s tím, ke kterým znaleckým závěrům odvolací soud při posuzování vztahu příčiny a následku přihlížel), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení

se

nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2018

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu