Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1313/2018

-455

USNESENÍ

J. K.

1. P. M.

,

2. MARCO reklamní agentura, spol. s r. o.,

IČO 60702265, se sídlem Palackého tř. 2203/186, Brno, zastoupená JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Dlážděná 12c, Brno,

3. ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB,

IČO 45534306, se sídlem Masarykovo nám. 1458, Pardubice, o 245 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 6. 2017, č. j. -380, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 438 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Staňka, advokáta.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. 6. 2017, č. j. -380, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 9. 2016, č. j. -261, v zamítavém výroku vůči prvnímu žalovanému ohledně částky 245 000 Kč s příslušenstvím a vůči druhé a třetí žalované ohledně 160 000 Kč s příslušenstvím, změnil jej ve vztahu k druhé a třetí žalované tak, že jim uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jedné z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že první žalovaný jako řidič a zaměstnanec druhé žalované způsobil dne 24. 6. 2013 dopravní nehodu, při níž byl poškozen osobní automobil žalobkyně. Provozovatelem vozidla řízeného prvním žalovaným je druhá žalovaná, která měla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u třetí žalované. Třetí žalovaná vyhodnotila pojistnou událost jako totální škodu a při likvidaci pojistné události vycházela z obvyklé ceny vozidla žalobkyně ve výši 690 000 Kč, od níž odečetla cenu použitelných zbytků 251 112 Kč a rozdíl ve výši 438 888 Kč poukázala žalobkyni. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil nárok žalobkyně ve vztahu k druhé žalované podle , , (dále jen „obč. zák.“) a ve vztahu k třetí žalované podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace prvního žalovaného ve sporu ( obč. zák.). Po doplnění dokazování znaleckými posudky však na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k jiné (vyšší) obvyklé ceně vozidla v době škodní události, a to 775 000 Kč, od ní odečetl cenu použitelných zbytků 251 112 Kč a uzavřel, že zaplatila-li třetí žalovaná žalobkyni 438 888 Kč, zbývá ještě uhradit částka 85 000 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o zaplacení 160 000 Kč vůči druhé a třetí žalované, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že dovolací soud dosud komplexně nevyřešil otázku výše škody na věci. Dovolací soud by měl odpovědět na otázku, zda při určení obvyklé ceny věci je třeba vycházet pouze ze znaleckého posudku, či jako v projednávané věci též z již uzavřené kupní smlouvy, kdy sjednaná kupní cena vozidla odpovídá jeho tržní ceně. Soudy obou stupňů též neposoudily nárok žalobkyně z hlediska možného ušlého zisku, odvolací soud nesprávně uzavřel, že žalobkyně nárok na ušlý zisk uplatnila až v odvolacím řízení. Soudy měly žalobkyni žalovanou částku přiznat z titulu ušlého zisku z nerealizované kupní smlouvy, k jejímuž naplnění nedošlo z důvodu pojistné události a totálního zničení předmětu koupě. K tomu dovolatelka odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. , s nímž je rozhodnutí odvolacího soudu rozporné. Dále namítala nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ní a druhou a třetí žalovanou, jelikož odvolací soud o náhradě nákladů rozhodl podle , ač bylo na místě použití , protože rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu změnil rozhodnutí odvolacího soudu, žalobě vyhověl i co do částky 160 000 Kč s příslušenstvím a změnil i navazující výroky o náhradě nákladů řízení.

Druhá žalovaná navrhla odmítnutí podaného dovolání jako zjevně neopodstatněného.

Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 – dále jen „“) a jako soud dovolací ( ) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , avšak není podle přípustné, neboť dovolatelkou předkládaná otázka není otázkou dosud neřešenou, odvolací soud se při právním posouzení věci neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a na řešení předestřených otázek ohledně ušlého zisku napadené rozhodnutí nespočívá.

Otázka výše škody na věci (vozidle), jde-li o tzv. totální škodu, byla již dovolacím soudem vyřešena a judikatura k této otázce je ustálena v názoru, že jde-li o tzv. totální škodu a uvedení do předešlého stavu není možné, pak skutečnou škodu představuje částka nutná k pořízení jiné věci srovnatelné s věcí ve stavu před poškozením (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. ). Uvedené závěry se uplatnily i při výkladu nové právní úpravy - , , (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. ). Dovolatelkou předestřená otázka výše škody na vozidle tedy není otázkou dosud neřešenou a odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od již ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto tato dovolací námitka nemůže přípustnost dovolání podle založit.

Brojí-li žalobkyně proti závěru o výši obvyklé ceny vozidla v okamžiku škodní události, uplatněné námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu a hodnocení důkazů soudem, čímž však nelze přípustnost dovolání podle založit.

Dovolatelka dále namítala, že se soud při řešení otázky ušlého zisku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Odklon od ustálené rozhodovací praxe znamená nerespektování ustálené judikatury odvolacím soudem, přičemž vždy se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí. V projednávané věci odvolací soud ohledně nároku na náhradu ušlého zisku uzavřel, že tvrzení o ušlém zisku uplatnila žalobkyně v rozporu s až v odvolacím řízení, proto se jím soud nezabýval. Pouze nad rámec tohoto závěru odvolací soud uvedl, co by musela žalobkyně prokázat, aby mohla být s takovým nárokem úspěšná. Dovolací námitky však nesměřují proti tomuto procesnímu postupu soudu, žalobkyně v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, nevymezila, které z uvedených hledisek podle považuje ve vztahu k závěru odvolacího soudu o této procesní otázce za splněné. Veškerá rozhodnutí, na něž dovolatelka v souvislosti s náhradou ušlého zisku odkazuje, se týkají hmotněprávních otázek, tj. definice ušlého zisku, příp. promlčení nároku na náhradu ušlého zisku. Na řešení těchto otázek však napadené rozhodnutí založeno není. Proto ani tato dovolací námitka přípustnost dovolání podle nezakládá.

V dané věci žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu též ve výrocích, jimiž jí byla uložena povinnost nahradit druhé a třetí žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Pro posouzení, zda jde o plnění převyšující zákonný limit 50 000 Kč ve smyslu ve znění účinném do 29. 9. 2017, je rozhodující výše nákladů řízení, jejichž náhrada byla dovolatelce odepřena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Jelikož se žalobkyně domáhá změny napadeného rozsudku ve výrocích o náhradě nákladů řízení a přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 180 590 Kč podle , zákonem stanovenou hranici tzv. bagatelních věcí překročila. Avšak ve vztahu k uvedeným výrokům nemá dovolání zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( a až ), neuvedla, která z alternativ uvedených v je u nich dána.

Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených dovolání žalobkyně podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Třetí žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly. Druhá žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč podle , , , a za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty (1 638 Kč) podle , celkem tedy 9 438 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2018

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu