Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
32CC8596FD5F2BA3C125838000223C8D.html
HTML · 25.36 KB
No categories available
20 Cdo 3619/2018
20 Cdo 3619/2018-
USNESENÍ
VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY ČESKÉ REPUBLIKY
DSI s.r.o. v likvidaci
, se sídlem v Praze 10, Molitorovská č. 324/9, identifikační číslo osoby 60488620, za účasti zástavních věřitelů
1) M. Š.
, narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 1511/1,
2) Finančního úřadu pro Středočeský kraj
, Územní pracoviště v Mladé Boleslavi, se sídlem v Mladé Boleslavi, Štefánikova č. 1406, identifikační číslo osoby 72080043,
3) Finančního úřadu pro hlavní město Prahu
, Územní pracoviště pro Prahu 10, se sídlem v Praze 10, Petrohradská č. 6, identifikační číslo osoby 72080043, pro 53 271 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Ivo Erberta, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 149 EX 4943/12, o dovolání zástavního věřitele 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2017, č. j. 51Co 182/2017 – 119, t a k t o:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2017, č. j. 51Co 182/2017 – 119,
se zrušuje
a věc
se vrací
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Soudní exekutor JUDr. Ivo Erbert, Exekutorský úřad Praha – východ (dále jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 16. února 2017, č. j. 149 EX 4943/12-100, rozhodl o rozdělení rozdělované podstaty ve výši 1 334 000 Kč, přičemž ve vztahu k 1) zástavnímu věřiteli rozhodl ve výroku II. tak, že se pohledávka zástavního věřitele 1) uspokojuje ve výši 770 000 Kč k hotovému zaplacení. Zástavní věřitel 1) přihlásil do rozvrhového jednání pohledávku ve výši 1 489 178 Kč. Soudní exekutor ovšem dospěl k závěru, že ve zbývající části (1 489 178 Kč – 770 000 Kč) pohledávka zástavního věřitele 1) nemohla být uspokojena, neboť zástavní věřitel 1) nedoložil, že je v této části pohledávka rovněž zajištěna zástavním právem. Tato skutečnost nevyplývá ani z obsahu exekučního spisu.
K odvolání povinné a zástavního věřitele 1) Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. června 2017, č. j. 51Co 182/2017 – 119, usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve vztahu k odvolání zástavního věřitele uvedl, že z ustanovení § 153 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), vyplývá, že zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. Je-li předmětem zástavního práva pohledávka, zajištění se vztahuje i na úroky, úroky z prodlení, event. poplatek z prodlení (§ 121 odst. 3 obč. zák.). Zástavní právo se ovšem nevztahuje na smluvní pokutu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006 , uveřejněné pod číslem 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), stejně jako na smluvní úroky z prodlení. Zástavní věřitel 1) předložil spolu s přihlášenou pohledávkou soudnímu exekutorovi toliko „uznání závazku“, z něhož vyplývá jen to, že jde o závazek povinné z titulu přijaté půjčky ve výši 700 000 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % ročně sjednaného od 1. června 2003 do 31. prosince 2005. Vzhledem k tomu, že zástavní věřitel 1) soudnímu exekutorovi nepředložil rovněž zástavní smlouvu, z níž by bylo zřejmé, že zástava se vztahuje rovněž na shora zmíněný smluvní úrok z prodlení, postupoval soudní exekutor správně, když k takovému „příslušenství“ nepřihlédl.
Usnesení odvolacího soudu napadl zástavní věřitel 1) v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že ve své přihlášce řádně doložil existenci zástavního práva a to dokonce opakovaně. Součástí exekučního spisu je jak vlastní zástavní smlouva ze dne 3. května 2002, tak smlouva o půjčce ze dne 2. května 2002, z níž vyplývá, že zástavní věřitel 1) povinné půjčil částku 700 000 Kč, kterou se povinná zavázala zástavnímu věřiteli 1) vrátit do 2. května 2003 společně s úrokem z prodlení ve výši 70 000 Kč (smluvní úrok z prodlení) představující úrok ve výši 10 % z poskytnuté jistiny za kalendářní rok. Nadto byla pohledávka zástavního věřitele 1) a její zajištění povinnou opakovaně stvrzeno uznáním závazku ze dne 9. ledna 2006 a 30. prosince 2013. Z uvedených podkladů je vždy zřejmé, že zástavní právo se vztahuje i na sjednaný úrok z prodlení, přičemž se jedná o smluvní úrok z prodlení, nikoliv o smluvní pokutu, jak nesprávně dovozuje odvolací soud. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2017, č. j. 51Co 182/2017 – 119, stejně jako usnesení soudního exekutora ze dne 16. února 2017, č. j. 149 EX 4943/12-100, a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanský soudní řád ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř. “., a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky 1) zda lze prokázat zástavní právo zajišťující přihlášenou pohledávku zástavního věřitele toliko listino u založenou do exekučního spisu, přestože tuto listin u nepředložil přihlašovatel pohledávky, 2) zda se zástavní právo zřízené k zajištění pohledávky vztahuje i na její příslušenství v podobě smluvního úroku z prodlení, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 336f odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve znění do 30. 11. 2017 věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovité věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Podle odst. 2 tohoto ustanovení v přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listin y prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
Zástavní věřitel 1) předložil spolu s přihláškou pohledávky zajištěné zástavním právem soudnímu exekutorovi „uznání závazku“ ze dne 1. ledna 2006, v němž povinná uznala co do důvodu a výše částku 880 849 Kč vzniklou a zajištěnou zástavním právem na základě zástavní smlouvy ze dne 3. května 2002, tzn. závazek vzniklý z povinnou přijaté půjčky ve výši jistiny 700 000 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. vyčísleného ode dne 1. června 2003 do 31. prosince 2005. Povinná dále výslovně prohlásila, že společně se shora specifikovaným dluhem uznává i jeho zajištění sjednané ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. května 2002. Zástavní věřitel společně s přihláškou rovněž soudnímu exekutorovi předložil výpis z katastru nemovitostí (list vlastnictví) dokládající existenci zástavního práva smluvního pro pohledávku ve výši 700 000 Kč zapsanou do katastru na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. května 2002.
Odvolací soud v dovoláním napadaném usnesení uvedl, že zástavní smlouva nebyla zástavním věřitelem 1) spolu s přihláškou předložena soudnímu exekutorovi, a proto soudní exekutor postupoval správně, jestliže nepřihlédl k „příslušenství“ pohledávky, které zástavní věřitel 1) vyčíslil ve své přihlášce. Z obsahu spise se ovšem podává, že zástavní smlouva byla a je součástí spisu (č. l. 96, 97), neboť si ji soudní exekutor vyžádal postupem podle ustanovení § 33 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnost (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, od příslušného katastrálního pracoviště.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005 , uveřejněném pod číslem 49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že pohledávka musí být prokázána (doložena) kvalifikovanou listino u (např. stejnopisem písemného vyhotovení rozhodnutí opatřeného doložkou vykonatelnosti, výpisem z katastru nemovitostí, z něhož se podává, že pohledávka je zajištěna zástavním právem na postižené nemovité věci), kterou přihlašovatel připojí k podání, případně ji doloží dodatečně, vždy však - stejně jako samotnou přihlášku - nejpozději do zahájení dražebního jednání (…). Důsledky toho, že přihlašovatel nesplnil povinnost připojit listin u prokazující, že pohledávka je vymahatelná nebo zajištěná zástavním právem, jsou zhojeny jen tehdy, pokud uvedené skutečnosti vyplývají přímo ze spisu, jinými slovy, je-li před zahájením dražebního jednání příslušné rozhodnutí nebo jiný exekuční titul, popřípadě výpis z katastru nemovitostí, z něhož se podává, že pohledávka je zajištěna zástavním právem, přílohou exekučního spisu; v takovém případě soud k přihlášce přihlíží, i když samotný přihlašovatel listin u nedoložil. Uzavřel, že je-li listin listina prokazující, že pohledávka je vymahatelná nebo zajištěná zástavním právem, založena do exekučního spisu do zahájení dražebního jednání, soud k ní přihlédne, i když ji nepředložil přihlašovatel pohledávky.
Odvolací soud tudíž nepostupoval správně, když nepřihlédl k obsahu exekučního spisu, resp. k zástavní smlouvě, jež byla do spisu založena před zahájením dražebního jednání a své další závěry ohledně „příslušenství“ pohledávky svévolně učinil bez znalosti jejího obsahu.
Podle ustanovení § 153 odst. 2 obč. zák. se zástavní právo vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy.
Podle ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. jsou příslušenstvím pohledávky úroky (ve smyslu smluvní, smluvené úroky podle § 658 odst. 2 obč. zák.), úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
V posuzované věci odvolací soud bez bližšího zdůvodnění dovodil, že vznikl-li závazek zajištěný zástavním právem za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964, tj. do 31. prosince 2013, mohl zástavní věřitel 1) požadovat jen zákonné úroky z prodlení, nikoliv úroky smluvní, které ve své podstatě představují smluvní pokutu. Zástavní právo se totiž ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 obč. zák. nevztahuje na smluvní pokutu, potažmo ani na smluvní úroky z prodlení. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006 , uveřejněné pod číslem 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom směru, že zástavní právo vzniklé k zajištění pohledávky se bez dalšího nevztahuje na smluvní pokutu sjednanou pro případ porušení povinnosti, ledaže by ze samotného textu zástavní smlouvy přímo vyplývalo, že se zajištění vztahuje i na sjednanou smluvní pokutu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006 , uveřejněné pod číslem 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z citovaného usnesení dovolacího soudu ovšem nevyplývá, jak se mylně domnívá odvolací soud, že by se zástavní právo vzniklé k zajištění pohledávky bez dalšího nevztahovalo rovněž na smluvní úrok z prodlení, který je příslušenstvím pohledávky ve smyslu ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. Otázka, zda se zajištění zástavním právem vztahuje i na smluvní úrok z prodlení, nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolací soud v daném případě řešil toliko otázky, jak má zástavní věřitel při soudním prodeji zástavy doložit zajištěnou pohledávku z půjčky, zda smluvní pokuta tvoří příslušenství pohledávky, a zda má věřitel právo na úroky z prodlení ze smluvených úroků z půjčky. Odkaz na dané rozhodnutí je proto v tomto případě nepřípadný.
Vztah příslušenství (vč. smluvního úroku, srov. § 121 odst. 3 obč. zák.) a zástavním právem zajišťované pohledávky vyplývá již z dikce ustanovení § 155 odst. 1 obč. zák. (obdobně § 153 odst. 1 obč. zák.), podle které se zástavní právo vztahuje i na příslušenství pohledávky. Judikatura dovolacího soudu v této souvislosti dovodila, že určení příslušenství zastavované věci nepředstavuje podstatnou náležitost smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy). Vzniklo-li zástavní právo k věci, vztahuje se vždy také na její příslušenství; to platí i tehdy, kdyby ve smlouvě o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvě) provedené označení příslušenství zastavované věci bylo neurčité nebo nesrozumitelné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2006, sp. zn. 21 Cdo 2098/2005 , uveřejněný pod číslem 56/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tím ovšem není nijak dotčena povinnost zástavního věřitele řádně doložit zástavním právem zajištěnou pohledávku. Pokud odvolací soud ve vztahu ke smluvním úrokům z prodlení dospěl k odlišnému závěru, je v tomto směru jeho rozhodnutí nesprávné a dovolání zástavního věřitele 1) tudíž důvodné.
Nadto dovolací soud dodává, že odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení zcela nepatřičně přirovnává (spojení „úroky z prodlení smluvní, které ve své podstatě představovaly smluvní pokutu“) smluvní úroky sjednané zástavním věřitelem 1) a povinnou ke smluvní pokutě, aniž by blíže vysvětlil, na podkladě čeho dospěl k tomuto překvapivému závěru. Na jiném místě rozhodnutí pak tyto instituty svévolně zaměňuje (spojení „ pokud by se mělo jednat … o smluvní pokutu“). Smluvní pokuta (ustanovení § 544 a § 545 obč. zák.) a smluvní úroky z prodlení přitom představují dva zcela funkčně odlišné instituty hmotného práva. Smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, i když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda (§ 544 odst. 1 obč. zák.). Na rozdíl od příslušenství (§ 121 odst. 3 obč. zák.) je samostatným nárokem, který si strany musí sjednat(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2000, sp. zn. 29 Cdo 742/99 ). Smluvený úrok na druhou stranu je důsledkem prodlení, byť vyjádřeným ve smluvené výši. Je třeba jej odlišovat od úroků z prodlení (§ 517 obč. zák.), na které má věřitel právo ze zákona, jakmile se dlužník dostal do prodlení. Úroky z prodlení může věřitel žádat při prodlení dlužníka, a to i u bezúročné půjčky, kdy úroky nebyly smluveny. Úroky z prodlení i smluvené úroky mohou být placeny vedle sebe (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 2274/2008 ). Má-li odvolací soud za to, že si povinná se zástavním věřitelem 1) sjednali na místo smluvních úroků poplatek z prodlení, měl rovněž uvést, na podkladě jakých skutečností k takovému závěru dospěl. Jinak je jeho odůvodnění nedostatečné a co do právního zhodnocení rovněž nesprávné.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném a neúplném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ), ledaže se o náhradě nákladů řízení rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu