Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3305/2018

25 Cdo 3305/2018-865

USNESENÍ

Z. F.

Fakultní nemocnice Ostrava

,

IČO 00843989, se sídlem 17. listopadu 1790/5, Ostrava, zastoupena JUDr. Petrem Svatošem,

advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, o 5.116.680 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, č. j. -807, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 5.116.680 Kč s příslušenstvím, neboť dne 19. 9. 2005 utrpěl vážný úraz hlavy s těžkými následky při pádu v zařízení žalované, v němž podstupoval protialkoholní léčbu.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2016, č. j. -695, byla zamítnuta žaloba vůči žalované a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud vyšel ze skutkových zjištění a závěrů znaleckých posudků, že postup žalované před pádem žalobce i po něm byl lege artis a žalovaná nepochybila při poskytování zdravotních služeb. Protože nebyl splněn předpoklad protiprávního jednání žalované, je žaloba nedůvodná.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. -807, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování záznamy ze zdravotní dokumentace žalobce a ztotožnil se s právním posouzením okresního soudu, že žalovaná nepochybila při svých postupech, jež byly v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Znalci jednoznačně uvedli, že stav žalobce nevyžadoval neustálý monitoring, byla mu nasazena správná medikace a postup psychiatrického oddělení při odvykací léčbě odpovídal profesním standardům. Žalovaná proto neporušila právní povinnost zajistit pacientovi bezpečí a neodpovídá za škodu na zdraví žalobce.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a které dovolacím soudem dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel má za to, že soud prvního stupně pochybil jednak při hodnocení znaleckých posudků, neboť znalecký posudek Lékařské fakulty Univerzity Palackého neobsahuje teoretická východiska, metodiku a způsob vyvozování závěrů, a proto je nepřezkoumatelný, jednak okresní soud pochybil při vyhotovování písemného odůvodnění rozsudku, jež pojal jako opis informací ze spisu, a dále nejednoznačně odlišil skutkové a právní závěry, čímž způsobil nesrozumitelnost odůvodnění. Odvolací soud tato pochybení nenapravil, čímž se měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Otázkou hmotného práva, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi řešena, je obsah povinnosti poskytovat péči o zdraví v souladu s profesními povinnostmi a standardy. Dovolatel má za to, že žalovaná měla prokázat naplnění požadavku systematické prevence před úrazy, tedy přijetí opatření zabraňující pádu pacienta v průběhu hospitalizace. Závěrem dovolatel považuje skutečnost, že byl sledován personálem žalované na pokoji i při kouření, avšak byl ponechán o samotě v psychoterapeutické místnosti bez jakéhokoli dohledu, za zakládající porušení prevenční povinnosti. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že na dovolatelem předkládaných otázkách řešení odvolacího soudu nespočívá, námitky dovolatele směřují pouze vůči zjištěnému skutkovému stavu a hodnocení důkazů. Rozsudky okresního i odvolacího soudu jsou správné a řádně odůvodněné, proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil podané dovolání a shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), není však přípustné dle

V oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče (dříve zdravotnická zařízení) povinni postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy ( , o péči o zdraví lidu, účinný v době posuzovaných zákroků), od 1. 4. 2012 pak na náležité odborné úrovni ( a , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování), případně v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy (čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m. s.). Ve všech těchto definičně a významově obdobných případech je takový postup označován jako postup „lege artis“, zatímco nedodržení pravidel je porušením právní povinnosti ve smyslu , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. „ex ante“, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, respektive v době provádění zákroku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu ( ), že závislost dovolatele byla léčena správně, péče žalované byla přiměřená jeho zdravotnímu stavu a projevům, a postup žalované, jež dovolatele umístila na pokoj zvýšené péče, jinak byl jeho pohyb na oddělení volný a neomezený, odpovídá dostupným lékařským poznatkům a profesním standardům.

Na řešení dovolatelem předestřených otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, podstatou jeho rozhodnutí je závěr, že žalovaná nepochybila při poskytování zdravotní péče, jež byla a je v souladu se současnými poznatky lékařské vědy, resp. s příslušnými profesními standardy. Posouzení, zda stav žalobce vyžadoval nepřetržitý monitoring či kurtování k lůžku, je otázkou odbornou, jež přísluší znalci. Ze znaleckého posudku se dále podává, že stav žalobce nevyžadoval neustálý monitoring, v současné době by bylo s pacientem v podobném stavu zacházeno stejně a dále, že epileptický záchvat se nedá odhadnout ani u člověka s diagnostikovanou epilepsií. Žalovaná proto neporušila žádnou právní povinnost.

Proti těmto závěrům odvolacího soudu dovolatel žádné námitky neuplatnil. Namítl-li dovolatel, že mělo být pochybením žalované, že dovolatel nebyl pod dohledem personálu žalované v místnosti psychoterapie, není zřejmé, jak by dohled personálu žalované měl zabránit pádu dovolatele. Obdobné platí i pro přijetí směrnice programu prevence pádů či školení personálu.

Další námitky dovolatele proti znaleckému dokazování a jeho hodnocení odvolacím soudem postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům a rozsudku soudu prvního stupně. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle Je třeba připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitky týkající se srozumitelnosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku okresního soudu nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž představují námitky vady řízení, což není způsobilým dovolacím důvodem (srov. ). K vadám řízení ve smyslu může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ, a přípustnost dovolání nelze založit ani námitkami, jež se týkají skutkových zjištění nebo vedení řízení. Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2018

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu