Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5508/2017

30 Cdo 5508/2017-50

USNESENÍ

P. B.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 833 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. -11, takto:

Dovolání se

odmítá

.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhá zaplacení částky 833 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena státem prostřednictvím jeho orgánů, konkrétně Obvodním soudem pro Prahu 5.

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že podle ., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, jednají ve věci náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. V daném případě je tímto úřadem Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, tedy sídlo žalované je v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nad rámec místní příslušnosti odvolací soud dále uvedl, že věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti na návrh účastníka, nicméně tento návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je zpoplatněn a musí v něm být účastníkem uvedeny výjimečné okolnosti, na základě nichž se účastník domnívá, že je hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci u jiného soudu.

Proti napadenému usnesení podal žalobce, zastoupený opatrovníkem - advokátem, včasné dovolání.

Přípustnost dovolání ve smyslu spatřuje dovolatel ve vyřešení tří otázek, které dle jeho názoru nebyly dosud v praxi dovolacího soudu jednoznačně vyřešeny, a to:

(1) zda soud při rozhodování o postoupení věci místně příslušnému soudu má automaticky vycházet pouze z místní příslušnosti dle ve spojení s nebo zda je povinen zkoumat, zda přichází v úvahu vedle soudu místně příslušného dle a 85 i soud příslušný podle (2) pokud přichází v úvahu vedle soudu místně příslušného podle a 85 i soud místně příslušný podle , zda je soud povinen zkoumat vůli žalobce ohledně místní příslušnosti vtělenou do jeho podání vůči soudu a tuto zohlednit při svém rozhodování o postoupení věci místně příslušnému soudu.(3) pokud přichází v úvahu vedle soudu místně příslušného podle a 85 i soud místně příslušný podle a z podání žalobce není zřejmá preference či vyloučení některého z místně příslušných soudů, zda je soud oprávněn rozhodnout o postoupení věci konkrétnímu soudu sám a nahradit tak rozhodnutí žalobce či zda je povinen vždy zjišťovat vůli žalobce.(4) Dovolatel je přesvědčen, že napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci, neboť v dané věci přichází v úvahu místní příslušnost dvou soudů, a to Obvodního soudu pro Prahu 2 s ohledem na kritérium sídla žalovaného ve smyslu ve spojení s a dále Obvodního soudu pro Prahu 5 s ohledem na

Dovolatel se domnívá, že přestože je osobou práva neznalou, která není schopna řádně hájit své zájmy v řízení, je ze všech jeho podání zřejmé, že si nepřeje, aby jeho žalobu věcně projednával Obvodní soud pro Prahu 2, k němuž nemá důvěru. Dle jeho názoru je tak zřejmé, že pokud by si byl vědom skutečnosti, že má možnost volby mezi vícero místně příslušnými soudy, volil by zcela nepochybně jiný soud než Obvodní soudu pro Prahu 2, tedy v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 5.

Dle dovolatele si musel být soud prvního stupně vědom jeho takto projevené vůle a měl ji respektovat. Pokud tak neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou v podobě nesprávného právního posouzení věci stejně jako odvolací soud, neboť je to právě žalobce, kdo má možnost zvolit jeden konkrétní z více místně příslušných soudů a soud je povinen takovou volbu respektovat. Přestože dovolatel nevyjádřil v daném případě svoji vůli označením konkrétního soudu, ale výslovným vyloučením jednoho ze dvou v úvahu přicházejících soudů, je takto projevená vůle dostatečně určitá k tomu, aby soud mohl učinit závěr, kterou z v úvahu přicházejících variant žalobce preferuje, když takovou volbou je soud vázán.

Nejvyšší soud dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žádná z dovolatelem položených otázek přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže, neboť při jejich řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu.

Shora uvedené otázky procesního práva byly vyřešeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 20/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se závěrem, že vysloví-li soud podle , že není místně příslušný, není oprávněn postoupit věc po právní moci usnesení soudu danému na výběr podle

Dovolací soud zde poukázal jednak na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, č. 12/2004, s. 454), jednak na odbornou literaturu, v níž není pochybností o tom, že volba mezi obecným a na výběr daným soudem přísluší pouze žalobci (srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 567, dále jen „Komentář“). Jakmile je žaloba doručena soudu, nemůže žalobce již provedenou volbu měnit, neboť tomu brání zásada perpetuatio fori vyjádřená v [srov. Komentář, s. 567; shodně HANDL, V., RUBEŠ, J. . Komentář. I. díl. Praha: Panorama, 1985, s. 379, a HRÁDEK, J. In LAVICKÝ, P. a kol. ( až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 358]. Procesní věda pak výslovně hovoří o konsumaci práva žalobce zvolit místně příslušný soud jako o jednom z účinků zahájení řízení (WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 7. vydání. Praha: Linde, 2014, s. 331). Je-li právo volby místně příslušného soudu okamžikem zahájení řízení vyčerpáno, nemůže být později žádným subjektem – tedy ani soudem – vykonáno.

Z uvedeného vyplývá, že ačkoli může být z podané žaloby zřejmé, že žalobce projevil vůli zvolit si soud místně příslušný podle , tj. soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, tak zvolil-li soud, v jehož obvodu de facto nedošlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, tak tento soud (tj. soud, kterému byla žaloba směřována a který dospěl k závěru, že není místně příslušný, jelikož v jeho obvodu nedošlo ke skutečnosti, která by zakládala právo na náhradu škody) nemůže sám aplikovat a věc postoupit soudu, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. Věc musí postoupit obecnému soudu žalobce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 10. 2018

JUDr. Pavel Simon předseda senátu