Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1778/2018

20 Cdo 1778/2018

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné FlexiLease, s.r.o., se sídlem v Praze, Vyskočilova 1461/2a, identifikační číslo osoby 26231158, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Vlhká 194/25, proti povinným 1. ValveLinex, a.s., se sídlem v Praze, Plaská 622/3, identifikační číslo osoby 28613627 a 2. J. A., D., pro 54 688 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Ing. Josefa Cingroše, Exekutorský úřad Brno-město, pod sp. zn. 009 EX 2214/17, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2018, č. j. , t a k t o :Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. Josefa Cingroše ze dne 23. 10. 2017, č. j. 009 EX 2214/17-11, jímž soudní exekutor částečně zamítl exekuční návrh ze dne 2. 10. 2017, doručený mu dne 3. 10. 2017 vůči 2. povinnému (ten jej zamítl s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud uzavřel, že ručitelský závazek druhého povinného je sice dostatečně určitě formulován v odst. 3. článku III ve spojení s čl. II notářského zápisu ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. NZ 664/2016, N 590/2016, kde se stanoví, že „ručitel prohlašuje ve smyslu ustanovení a násl. , , že věřitele uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní. Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.“ Informaci o tom, že plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého, považuje odvolací soud za nadbytečnou, neboť se jedná o vlastnost imanentní ručení vyplývající přímo z hmotného práva. Odvolací soud ovšem spatřuje vadu předmětného notářského zápisu s dopadem do jeho vykonatelnosti ve formulaci článku V odst. 3 zahrnujícího svolení k vykonatelnosti, který obsahuje slovní spojení „společně a nerozdílně“ ve vztahu k povinnosti prvého a druhého povinného.

Oprávněná v dovolání nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu a namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a nejedná se o případy uvedené v ust. § a 238a. Uvedla, „že jí uniká, na základě čeho dospěl exekuční a zejména odvolací soud k závěru, že notářský zápis je tedy v tomto ohledu co do předmětu plnění vnitřně rozporný, tedy vadný co do obsahu povinnosti druhého povinného, co způsobuje jeho nevykonatelnost“. Poukázala na část rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. a dodala, že „vůlí povinných bylo v době sepisování notářského zápisu uspokojit oprávněného, neučiní-li tak povinný č. 1“. V kontextu tohoto rozhodnutí je zřejmé, že soudy zasáhly naprosto nepřípustně do smluvní volnosti stran. Současně zmínila i nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. . Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce zamítne a v tomto duchu rozhodne i o nákladech řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne.

Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části, musí totiž být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. a mnohé další).

Dovolatel nedostojí své povinnosti vymezit jím tvrzenou přípustnost dovolání, jestliže pouze obecně uvede, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a nejedná se o případy uvedené v ust. § a 238a. “ a následně pouze cituje rozhodnutí Ústavního soudu a namítá zásah soudů do smluvní volnosti stran, aniž by právní otázku, která má být dle něj soudem vyřešena, řádně vymezil. Z obsahu dovolání není patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem

Dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna ( věta první ). Z ustanovení přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 10. 2018 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu