Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Nd 265/2018

-241

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobce M. K., T., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, o žalobě na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení , takto:Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 20. června 2018 (č. l. 214) odůvodnil především finanční náročností cesty z místa svého bydliště k příslušnému soudu, s tím, že v přikázání věci k Okresnímu soudu v Třebíči spatřuje možnost ji rychleji a hospodárněji projednat.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 16. července 2018 (č. l. 234) s návrhem nesouhlasila a k tvrzení žalobce uvedla, že to byl sám žalobce, kdo podáním žaloby na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 zvolil obecný soud žalované, přestože měl možnost zvolit i Okresní soud v Třebíči, přičemž v současné situaci, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. prosince 2017, č. j. -167, o žalobě již rozhodl, by delegace k jinému soudu znamenala toliko prodloužení řízení.

Podle ustanovení může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Třebíči a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. , obecně platí, že situace, že některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník (žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí.

Dovolací soud neshledal skutečnosti uváděné v návrhu žalobce natolik významnými a výjimečnými, aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Okolnosti, že žalobce nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, a tudíž musí překonat mezi svým bydlištěm a sídlem soudu větší vzdálenost, či že cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými obtížemi, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem žalované v tom, v daném případě by přikázání věci jinému soudu neznamenalo hospodárnější či rychlejší posouzení věci.

Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Třebíči nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 10. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu