Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 24 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (29)6E73E0180346D945C125836C00202249.html
HTML · 15.62 KB
No categories available
26 Cdo 3041/2018
26 Cdo 3041/2018-395
USNESENÍ
Bytového družstva Sousedství
I. L.
, s místem podnikání v P., zastoupené JUDr. Josefem Lanzendörferem, advokátem se sídlem v Ondřejově, Pod Hřištěm 149, o 298.098 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 70 C 253/2014 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2017, č. j. 18 Co 92/2017 -235, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.858 Kč k rukám JUDr. Jana Friče, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 4. 2017, č. j. 18 Co 92/2017 -235, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 9. 12. 2016, č. j. 70 C 253/2014 -170, kterým žalované uložil zaplatit žalobci 298.098 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř. “ (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ).
Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka pouze obsáhle polemizuje se závěry odvolacího soudu, aniž by bylo z jejího podání zřejmé, kterou judikaturu při svých úvahách nerespektoval, popř. která by měla být postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, nevymezuje ani žádnou právní otázku, která doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena.
Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného odkazování, stejně jako námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že soud byl nesprávně obsazen, že se nevypořádal se všemi jejími námitkami uplatněnými v řízení a že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, navíc uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015 , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že napadené rozhodnutí je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu v této věci ze dne 1. 6. 2016, č. j. 26 Cdo 5379/2015 -85, neboť v něm byla řešena pouze otázka podmínek prominutí zmeškání lhůty k podání odporu a žádné závěry pro meritorní řešení věci – od kterých by se mohl odvolací soud v napadeném rozsudku odchýlit – z něj nevyplývají.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. 10. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu