Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2441/2018

20 Cdo 2441/2018-117

USNESENÍ

JET Money s. r. o.

Z. K.

, zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mendíků 1396/9, pro 109 014 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2017, č. j. -78, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2017, č. j. -78, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 5. 2017, č. j. -45,

se ruší

a věc

se vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. -45, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, jejímž vedením byl pod č. j. -19 dne 23. 5. 2016 pověřen soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, a to na základě exekučního titulu, kterým je rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Petrem Jansou dne 2. 12. 2015 pod sp. zn. 2758/2015. Okresní soud uvedl, že dne 25. 3. 2014 oprávněná s povinným uzavřela smlouvu o úvěru a rozhodčí smlouvu. Povinný neměl možnost výběr rozhodů ovlivnit, ale k osobě zvoleného rozhodce se nevyjádřil. Rozhodčí nález převzal osobně dne 3. 11. 2015 a opravného prostředku nevyužil. Rozhodčí nález tedy nabyl právní moci dne 6. 1. 2016. Okresní soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , nedostatek pravomoci konkrétního rozhodce neshledal a uzavřel, že rozhodčí smlouva je platná a není v rozporu s dobrými mravy, že v této věci nejde o ujednání, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klausule, a že podmínky pro ochranu spotřebitele jako slabší strany byly v dané věci splněny. K námitce, že samotná úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, soud uvedl, že není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, neboť exekuční řízení je určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí. Závěrem vyjádřil názor, že věcný přezkum exekučního titulu, jehož se povinný tímto způsobem domáhá, nemůže vést k závěru o zastavení exekuce podle

Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Návrh povinného na výslech rozhodce k otázce míry jeho ekonomické závislosti na oprávněné soud zamítl pro nadbytečnost, neboť povinný podjatost rozhodce v rozhodčím řízení, ač k tomu měl příležitost, nenamítal. Soud uzavřel, že způsob určení rozhodce rozhodčí smlouvou je transparentní ve smyslu , že výběr rozhodce a uzavření rozhodčí smlouvy bylo učiněno v souladu se zákonem. Ohledně námitek proti smlouvě o úvěru a jejímu nesprávnému posouzení v řízení před rozhodcem uzavřel, že není oprávněn posuzovat, zda povinnost z exekučního titulu byla uložena po právu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, ve kterém namítá, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. ). Tyto otázky formuloval následovně:

a) Způsobuje neplatnost celé úvěrové smlouvy dle ustanovení , , neplatnost rozhodčí smlouvy, která by sama o sobě obstála jako platná?b) Je exekuční soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu?c) Může exekuční soud na základě věcného přezkumu exekučního titulu exekuci zastavit postupem podle ustanovení , , a to s odkazem na „jiný důvod“?

Dovolatelka trvá na tom, že ačkoliv rozhodčí smlouva jako samostatná může obstát, neobstojí platnost úvěrové smlouvy, na niž je rozhodčí smlouva navázána, neboť se příčí dobrým mravům a jde o zjevnou nespravedlnost, které nesmí být poskytnuta soudní ochrana. Odvolací soud se řádně nevypořádal s argumentací povinného z titulu úvahy, že tyto nemohou být předmětem přezkumu v exekučním řízení. Závěrem navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení

Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že napadené usnesení je správné, exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda smlouva o spotřebitelském úvěru, resp. rozhodčí smlouva, neobsahuje ujednání způsobující významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Exekuční orgány pouze realizují exekuční titul, aniž by mohly přezkoumávat nebo prověřovat jeho věcnou správnost, v průběhu exekučního řízení již nemůže vzniknout spor ohledně materiálního nároku, stanoveného exekučním titulem. Od 1. 4. 2012 je třeba v exekučním řízení v případě rozhodčích nálezů důsledně aplikovat postup vyplývající z Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal oprávněné náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.

Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že věcná správnost exekučního titulu již nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána (viz např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. ). Případné vady nalézacího řízení se nepřenášejí do exekučního řízení a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoliv, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení v exekučním řízení zpochybněna.

K otázce přezkumu rozhodčích smluv uzavíraných v souvislosti se vznikem úvěrových smluv se Nejvyšší soud již vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. ). Odkázal přitom na nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , a ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. , jimiž Ústavní soud zrušil usnesení soudů nižších stupňů a vyslovil názor, že nedostatek pravomoci rozhodce k projednání věci, jenž náleží ke skutečnostem rozhodným pro nařízení exekuce, může vyplývat i ze skutečnosti, že úvěrová smlouva, bez níž by rozhodčí smlouva nebyla uzavřena, je neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.

Ústavní soud uvedl, že „považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru dle Ústavního soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.“

Z uvedeného vyplývá, že ve smyslu citovaných nálezů Ústavního soudu je pro závěr, zda je úvěrová smlouva neplatná (a proto je neplatná rozhodčí smlouva a není dána pravomoc rozhodce), třeba zkoumat, za jakých okolností byla úvěrová smlouva uzavřena, a to s pomocí kritérií plynoucích z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod.; současně je nezbytné zohlednit i konkrétní okolnosti, za kterých byla úvěrová smlouva uzavírána. Z pohledu závěrů Ústavního soudu zkoumání těchto skutečností není věcným přezkumem rozhodčího nálezu.

V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , se pak dovolací soud podrobně zabýval související otázkou „vnucování“ smluvních ujednání formou „formulářových smluv“, kde uzavřel, že jen z pouhé formulářové podoby rozhodčí smlouvy uzavřené se spotřebitelem podle zákona o rozhodčím řízení není možno dovodit její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., a ani důvod pro zastavení exekuce není dán. Ve stejném usnesení Nejvyšší soud též dovodil, že zákon o rozhodčím řízení, a jím předznamenanou ochranu v předjímaném občanskoprávním sporném řízení nelze obcházet v představě, že lze ochranu nalézt v následném řízení exekučním; pakliže se tak má – až zde – stát, pak jen tehdy, je-li nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných (především ústavněprávních), tj. měl-li by být vykonán rozhodčí nález, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu.

V nyní řešené věci se odvolací soud i soud prvního stupně (v rozporu s označenou judikaturou Nejvyššího soudu) dostatečně nevypořádaly s argumentací povinného vycházející z již výše uvedených nálezů Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. , a ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. . Protože v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné, Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení věty druhé věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( a část první věty za středníkem a věta druhá ), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu