Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1910/2018

21 Cdo 1910/2018-332

USNESENÍ

O. K.,

České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8

se sídlem v Praze -Vršovicích, 28. pluku č. 1533/29b, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, o 367 140 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , a , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2018 č. j. -270, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018 č. j. -270 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru, že žalobci nevzniklo právo na doplatek platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů za jím uvedené období do výše, která odpovídá platové základně určené trojnásobkem průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. , který obstál i v ústavní rovině, neboť proti němu podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. odmítl, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. ; všechna uvedená rozhodnutí vycházejí z právního názoru uvedeného v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. , ve kterém Ústavní soud podal komplexní ústavněprávní výklad právních účinků derogačního nálezu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. (pro období 2013 a 2014) vztahující se též na platové nároky soudců založené v letech 2011 až 2012 a který je pro obecné soudy, tedy i pro Nejvyšší soud, v souladu s y závazný] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovolateli lze přisvědčit, že námitku týkající se určení platové základny pro výpočet jeho platových nároků za období roku 2013 a měsíců leden a únor roku 2014 nelze posoudit (jak uzavřel odvolací soud) jako „nové tvrzení, k jehož prokázání žalobce navrhl další důkazy, a to v rozporu s ustanovením “, avšak to nemění nic na tom, že soud prvního stupně, jehož rozhodnutí odvolací soud v napadených výrocích potvrdil, vycházel při výpočtu platových nároků žalobce za rok 2013 a za měsíce leden a únor roku 2014 z platové základny stanovené v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 sp. zn. (které nebyly dotčeny nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. ), jakož i se závěry již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017 sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. .

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení není způsobilá ani námitka, kterou dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný – uveden v ustanovení , a z níž nevyplývá žádná rozhodná právní otázka ve smyslu ustanovení (namítá-li v souvislosti s tvrzením, že „jak v letech 2013 – 2014, tak i v roce 2012 s ním bylo v postavení soudce zacházeno odlišně v porovnání s jinými osobami, jejichž zaměstnavatelem je stát, s tím, že mu byl plat ze strany žalované dlouhodobě, svévolně a soustavně snižován“, že jej „soud prvního stupně v rámci jednání nevyzval postupem podle ustanovení , 3 k tomu, aby tato svá tvrzení doplnil a aby označil důkazy k jejich prokázání, a ani jej před skončením jednání nepoučil podle ustanovení o účincích tzv. koncentrace řízení, což má ten následek, že účinky tzv. koncentrace řízení podle nenastaly“).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2018

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu