Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5112/2017

33 Cdo 5112/2017-637

USNESENÍ

J. M.

J. V.

, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bašty 413/2, o úroky z prodlení a úroky z částky 2.000.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2017, č. j. -618, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 8. 2015, č.j. -579, uložil žalované zaplatit žalobci

„úrok z prodlení z částky 2.000.000 Kč ve výši 10,75% za dobu od 1. 12. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25% za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5% za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8% za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75% za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5% za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05% za dobu od 1. 1. 2013 do 5. 8. 2015, a za dobu od 6. 8. 2015 do zaplacení roční úrok z prodlení, který v každém kalendářním pololetí trvání prodlení žalované činí součet čísla sedm a procentní sazby pro dvoutýdenní repooperace u České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení žalované,“

a

„úrok z částky 2.000.000 Kč ve výši 3% ročně za dobu od 2. 11. 2007 do zaplacení,“

žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 342.495 Kč a rozhodl o nákladech státu.

Rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č.j. -618, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 18.866 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl závazkový právní vztah z půjčky ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Jelikož žalovaná předmět půjčky (peníze) po uplynutí dohodnuté doby nevrátila, má žalobce právo na specifikované úroky z prodlení ( , 2 obč. zák.) a na dohodnuté úroky ( obč. zák.) z jistiny pohledávky.

Dovolání, jímž rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná napadla, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu posoudil otázku rozložení důkazního břemene ve sporu o nároky ze smlouvy o půjčce, která má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu; vznik půjčky totiž předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání (slovy zákona „přenechání“) předmětu půjčky dlužníkovi. Jinak řečeno, ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi.

Soudní praxe je ustálena v tom, že ve sporu o zaplacení dluhu z půjčky (příslušenství) tíží věřitele povinnost tvrdit, že s dlužníkem uzavřel smlouvu, na jejímž základě mu poskytl – tj. některým z judikaturou aprobovaným způsobem předal – peněžní prostředky, které dlužník řádně a včas nevrátil ( ). Z takto vymezeného břemene tvrzení vyplývá pro věřitele důkazní břemeno, tj. povinnost označit důkazy k prokázání toho, že smlouva byla uzavřena a že ve shodě s projevenou vůlí stran předal dlužníku peněžní prostředky ( , ). Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl věřitel břemeno tvrzení i břemeno důkazní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. , ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. ). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu, popřípadě skutečnosti, v jejímž důsledku dluh z půjčky nevznikl (např. proto, že vůle smluvních stran směřovala k uzavření jiného – zastřeného – právního úkonu / obč. zák./), leží na dlužníkovi, neboť z jejich existence vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. , a ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. ).

Namítá-li žalovaná, že odvolací soud „obrátil“ důkazní břemeno tak, že ji zatěžuje povinnost prokázat, že předmět půjčky nebyl předán, pomíjí, že odvolací soud své rozhodnutí na závěru o tzv. přesunu důkazního břemene nezaložil; rozhodl totiž na základě skutkového stavu zjištěného hodnocením v řízení provedených důkazů ( , ). Výhrady žalované, která na základě vlastního subjektivního hodnocení důkazů předkládá odlišnou skutkovou verzi (že celý mechanismus společného obchodu smluvních stran směřoval k investicím do nákupu pozemků, které zhodnotila a investorovi vyplatila výnos zajištěný fiktivní smlouvou o půjčce a fiktivními příjmovými doklady, že vůlí smluvních stran bylo uzavřít dohodu o výnosu a příjmové doklady byly vystaveny jen „na oko“ s účelem zajistit návratnost investic), tak směřují proti skutkovému zjištění, na němž odvolací soud vystavěl právní posouzení věci (že na základě smlouvy o půjčce z 2. 11. 2007, stranami podepsané 7. 11. 2007, právní předchůdce žalobce /S. K./ předal 2.000.000 Kč žalované, která se zavázala dluh vrátit do 30. 11. 2008). Při vázanosti dovolacího soudu skutkovými závěry nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle , vychází-li kritika právního posouzení z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Lze shrnout, že žalovaná se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a její právní námitky, byť je podpořila odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a rozhodovací činnost Ústavního soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné. Dovolací soud neshledal hodnocení důkazů odvolacím soudem v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry a nemá za to, že hodnocení důkazů nese znaky libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. ).

Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla.

Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2018

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu