Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
09836795FC61365DC12583690021FD07.html
HTML · 11.71 KB
No categories available
21 Cdo 2862/2018
21 Cdo 2862/2018-209
USNESENÍ
a)
M. S.
a
b) M. S.
, obou zastoupených JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky č. 2/2, proti žalovaným
1) EURODRAŽBY.CZ a. s.
se sídlem v Praze 8 - Čimicích, Čimická č. 780/61, IČO 29135419, zastoupenému JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova č. 1535/4,
2) 1. faktorská s. r. o.
se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husitská č. 107/3, IČO 26777355, zastoupenému Mgr. Ivem Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, a
3) R. P.
,
zastoupené Mgr. Martinem Kubikem, advokátem se sídlem v Plzni, Havlíčkova č. 1100/20, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 348/2013 , o dovolání žalovaných 1) – 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2017 č. j. 16 Co 41/2017 -158, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) – 3)
se odmítá
.
II. Žalovaní 1), 2) a 3)
jsou povinni
zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Vlasáka, advokáta se sídlem v Plzni, nám. Republiky č. 2/2.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalovaných 1) – 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017 č. j. 16 Co 41/2017 -158 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 804/2015 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5066/2015 , v němž byl přijat právní závěr, že rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem, nemůže být (není) od počátku materiálně a formálně vykonatelný a nesplňuje tedy podmínky § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť vymáhaná pohledávka nebyla (ve skutečnosti) dražebnímu věřiteli přiznána vykonatelným rozhodčím nálezem; skutečnost, že ve lhůtě stanovené zákonem nebyla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, na tomto závěru nemůže nic změnit; k otázce zneužití práv srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99 , uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, ze kterého vyplývá, že za zneužití práva ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku lze považovat takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) – 3) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 27. 9. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu