Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3539/2018

29 Cdo 3539/2018-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovaným 1)M. S. a 2) J. S., zastoupeným JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, PSČ 568 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o „dovolání“ žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. -30, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 5. května 2016, č. j. -13, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 252.452 Kč s 6% úrokem od 26. června 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 841,50 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 12.665 Kč.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky, v nichž (mimo jiné) vznesli také námitku věcné nepříslušnosti Městského soudu v Praze.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2016, č. j. -30, s poukazem na ustanovení a , (dále jen „ “), určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

Proti tomuto usnesení podali žalovaní „dovolání“.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ustanovení určuje, že má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Z ustanovení se pak podává, že obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.

Ve shodě s dikcí ustanovení není pochyb o tom, že „dovoláním“ napadené rozhodnutí je rozhodnutím „nadřízeného“ vrchního soudu. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit v souvislosti s rozhodováním o určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročníku 2004, pod číslem 149). Funkční příslušnost soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí nadřízeného soudu přitom neupravuje.

Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaných zastavil ( , ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu