Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 4/2017-B-176

KSHK 40 INS XY29 NSČR 4/2017-B-176

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázalaa soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Z. L., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. XY, o návrhu na povolení oddlužení, o dovolání E. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2016, č. j. XY, 2 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 10. srpna 2015, č. j. XY, odmítl návrh E. L. (dále též jen „E. L.“) na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením (k odvolání E. L.) potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud – odkazuje na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2010“), a cituje ustanovení a 4, , a a 3 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – uzavřel, že insolvenční soud nepochybil, odmítl-li návrh na povolení oddlužení E. L. jako podaný osobou neoprávněnou.

Přitom zdůraznil, že v situaci, kdy bylo rozhodnuto, že se k insolvenčnímu návrhu E. L. nepřihlíží a kdy insolvenční návrh věřitele vůči E. L. (na rozdíl od dlužníkaZ. L.) nesměřoval, nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že nezkoumal, zda návrh E. L. na povolení oddlužení obsahuje všechny náležitosti nebo zda je nesrozumitelný či neurčitý.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 [srov. bod 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Dovolání E. L. proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „ “), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl Nejvyšší soud podle a 2

Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

V R 88/2010 Nejvyšší soud vysvětlil, že:

1/ Samotný návrh na povolení oddlužení není ani při dodržení všech požadavků kladených na jeho obsah podáním způsobilým zahájit insolvenční řízení (tím je pouze obsahově řádný a náležitě podepsaný insolvenční návrh).

2/ Usnesení, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh dle , není usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, bez zřetele k tomu, že dlužník takový návrh (na povolení oddlužení) podal spolu s insolvenčním návrhem.

3/ Má-li insolvenční návrh dlužníka nedostatky, pro které nelze pokračovat v insolvenčním řízení tímto návrhem zahájeném, insolvenční soud jej odmítne podle . Takové rozhodnutí (usnesení) insolvenčního soudu je rozhodnutím, jímž se insolvenční řízení končí, takže je bezpředmětné zabývat se (z hlediska možných vad nebo včasnosti) návrhem na povolení oddlužení, který dlužník podal souběžně s tímto insolvenčním návrhem. Rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku [jímž je u oddlužení rozhodnutí o povolení oddlužení (srov. )] totiž může být vydáno, jen bylo-li již vydáno rozhodnutí o (dlužníkově) úpadku ve smyslu .

4/ Pro insolvenční návrh předpisuje (v ) úředně ověřený podpis osoby, která jej podala, nebo zaručený elektronický podpis osoby, která jej podala (u insolvenčního navrhovatele jednajícího jen prostřednictvím zástupce s procesní plnou mocí se takový požadavek nutně pojí i k podpisu zmocnitele /insolvenčního navrhovatele/ na této plné moci), zatímco u návrhu na povolení oddlužení zvláštní požadavky pro jeho podpis uplatněny nejsou.

K tomu v usneseních ze dne 31. července 2017, sp. zn. a doplnil, že:

1/ Vše, co bylo dosud judikováno v R 88/2010 o účincích „návrhu na povolení oddlužení“, platí (od 1. ledna 2014) i „pro společný návrh manželů na povolení oddlužení“ ve smyslu .

2/ Jestliže ke dni, kdy insolvenčnímu soudu dojde společný návrh manželů na povolení oddlužení, neprobíhá (není zahájeno) na základě náležitě podepsaného insolvenčního návrhu (došlého insolvenčnímu soudu nejpozději společně se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, lhostejno, zda jde o insolvenční návrh věřitelský nebo dlužnický) insolvenční řízení na majetek těchto manželů, nemá společný návrh manželů na povolení oddlužení žádné účinky (zejména není důvod s ním nakládat jako s vadným „insolvenčním návrhem“).

3/ Závěry formulované výše k účinkům odmítnutí insolvenčního návrhu [jak ty, jež se týkají samostatného návrhu na povolení oddlužení (podle R 88/2010), tak ty, jež se týkají společného návrhu manželů na povolení oddlužení)] se tím více uplatní ohledně insolvenčního návrhu, k němuž se (jako v této věci) vůbec nepřihlíží (jímž insolvenční řízení ani nebylo zahájeno).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož insolvenční soud správně nezkoumal, zda návrh dovolatelky na povolení oddlužení obsahuje všechny náležitosti, neboť bylo pravomocně rozhodnuto, že se nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu manželů Z. L. a E. L. (k tomu srov. usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. února 2014, č. j. ), a vůči dovolatelce nesměřoval insolvenční návrh věřitele, výše uvedené judikatorní závěry (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoli odchýlit ani v nyní projednávané věci) plně respektuje.

Na řešení ostatních dovolatelkou předestíraných otázek napadené rozhodnutí nespočívá a jejich posouzení tudíž dovolání ve smyslu přípustným nečiní.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelce, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo od insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu