Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1176/2017

30 Cdo 1176/2017-292

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce S. B., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou,advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 966 629,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, č. j. -264, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody ve výši 966 629,10 Kč s příslušenstvím vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu Mgr. Františka Gajdoše, soudního exekutora Exekutorského úřadu Vsetín.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, č. j. -235, zamítl žalobu o zaplacení částky 966 629,10 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 10. 2016, č. j. -264, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Skutečnost, že soudní vykonavatel utvrzoval žalobce v tom, že jeho pohledávky do exekuce prováděné soudním exekutorem JUDr. Broncem přihlásil, ačkoliv tak neučinil, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Žalobce konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než jaké učinil odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání ve smyslu nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Nejvyšší soud proto nepřihlížel k dovolacím námitkám, kterými žalobce brojí proti alternativnímu odůvodnění napadeného rozsudku (otázka tzv. další činnosti exekutora), uvedenému nad rámec právního posouzení věci pro hypotetický případ, že by byl prokázán žalobcem tvrzený skutkový stav.

Námitka žalobce, že se soudní exekutor dopustil nesprávného úředního postupu tím, že byl nečinný v rámci projednávaných exekučních řízení, čímž porušil svou informační povinnost vyplývající z , kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v důsledku čehož žalobce své pohledávky do exekučního řízení nepřihlásil, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť v nyní posuzovaném případě odvolací soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a porušením povinnosti exekutora, když bylo v rámci řízení prokázáno, že žalobce byl o svých procesních právech informován (jinak) v souběžně probíhajícím exekučním řízení. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka, zda lze nezřízení exekutorského zástavního práva považovat za nesprávný úřední postup, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť ani zde odvolací soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a žalobcem tvrzenou škodou, když pro jeho úspěch v exekučním řízení nebylo podstatné zřízení zástavního práva, ale přihlášení pohledávek do dražby. Už proto nemohou dovolací námitky směřující proti závěru odvolacího soudu o tom, že nezřízení zástavního práva exekutorem není nesprávným úředním postupem, založit přípustnost dovolání podle Navíc danou otázku vyřešil odvolací soud v souladu s řešením přijatým v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že pořadí pohledávky oprávněného v (přerušeném) exekučním řízení se řídí podle a , přičemž za rozhodující se považuje den, kdy soudu výkonu (soudnímu exekutorovi) došel návrh na nařízení výkonu exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. ).

Jelikož žalobce podal dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 9. 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu