Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 833/2018

6 Tdo 833/2018-30

USNESENÍ

J. H.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce

odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. , byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody.

2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. ve věci nově rozhodl. Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výroky o vině i o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. , jakož i další výroky mající v těchto zrušených výrocích svůj podklad, obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil společný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

II.

3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , jmenovitě proti výroku o trestu z tohoto rozsudku, podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného J. H. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným. I když odvolací soud správně rozhodl o uložení společného trestu namísto trestu souhrnného, když všechny protiprávní útoky projednávané v obou řízeních bylo namístě posoudit jako dílčí útoky pokračování v trestném činu, nerespektoval odvolací soud při ukládání trestu zákaz reformace in peius, a i když rozhodoval jen z podnětu odvolání obviněného, uložil mu v novém rozhodnutí přísnější trest, než soud prvého stupně. Postupoval tak v rozporu s podmínkami ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř.

4. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. a nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. a ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. , naplňuje podle nejvyššího státního zástupce porušení zákazu reformace in peius dovolací důvod a způsobuje protiústavnost rozhodnutí. I podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , zakládá takováto zjištěná vada existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

5. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , ve výroku o společném trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a zrušil i případná další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

6. Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil.

III.

7. Nejvyšší soud, jemuž byl spis spolu s dovoláním předložen, se nejprve zabýval posouzením toho, zda je v dané věci dovolání přípustné. Z opisu rejstříku trestů obviněného totiž zjistil, že v mezidobí byl J. H. znovu odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. ke společnému trestu ve vztahu k rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. . Po vyžádání uvedeného trestního spisu pak Nejvyšší soud ověřil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. , byl zrušen výrok o vině, jakož i další výroky, jež mají ve výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , a obviněný byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Uvedený rozsudek nabyl právní moci (ve výrocích o vině a trestu) dnem vyhlášení.

8. Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže by po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě by došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. právě v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak by dovolací soud nemohl přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. ). Jsou-li splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu § 265a, lze dovoláním, podaným ovšem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl uložen souhrnný trest nebo společný trest za pokračování v trestném činu, uplatnit též vady předpokládané v § 265b jako důvody dovolání, byť se vztahují pouze k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením souhrnného nebo společného trestu, popřípadě k řízení mu předcházejícímu (viz Šámal, P. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3240).

9. Pokud tedy v průběhu řízení u dovolacího soudu bylo zjištěno, že výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , byl zrušen v souvislosti s ukládáním společného trestu v dalším trestním řízení, pak dovoláním napadené rozhodnutí v současné době již neexistuje a nelze je ani v intencích ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat. Proto je nutno v takovém případě pokládat dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí za nepřípustné. S ohledem na tyto výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 8. 2018 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu Vypracoval: JUDr. Aleš Holík