Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 36/2018

7 Tz 36/2018-19

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P. B.

Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1951, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních tr. zák., tr. zák. ( , trestní zákon) v neprospěch obviněného P. B.

Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Praze se

z r u š u j e

. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný

P. B.,

z p r o š ť u j e s e

podle tr. ř. obžaloby pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. a trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle tr. zák. ( , trestní zákon), kterých se měl dopustit tím,

že po nástupu vojenské základní služby 1. 10. 1951 odmítl vyplnit rozkaz představeného, aby oblékl vojenský stejnokroj, a odmítl nastupovat k výdeji stravy a jiným úkolům, neboť mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení náboženské sekty Svědků Jehovových,

t e d y

že jednak se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení, jednak odepřel provést rozkaz představeného.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1951, sp. zn. Vt 376/51, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. a trestným činem neuposlechnutí rozkazu podle tr. zák. ( , trestní zákon) a odsouzen podle tr. zák., tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců nepodmíněně s tím, že do trestu byla podle tr. zák. započtena vazba od 1. 10. 1951 do 26. 11. 1951.

Trestných činů se obviněný podle zjištění býv. Nižšího vojenského soudu v Praze dopustil tím, že po nástupu vojenské základní služby 1. 10. 1951 odmítl vyplnit rozkaz představeného, aby oblékl vojenský stejnokroj, a odmítl nastupovat k výdeji stravy a jiným úkolům, neboť mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení člena náboženské sekty Svědků Jehovových.

Rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Praze nabyl právní moci dne 2. 1. 1952.

Ve věci nebylo provedeno přezkumné řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

Ministr spravedlnosti podal dne 23. 8. 2018 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Praze. Namítl, že výrok o vině je nezákonný. Poukázal na to, že ustanovení tehdejší y zaručovalo právo na svobodu svědomí a že obviněný byl odsouzen za čin, jímž jen uplatňoval toto právo. Konstatoval, že odsouzení obviněného nemůže obstát ani z hlediska zásad zakotvených v , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Zdůraznil, že obviněný setrval na svém náboženském přesvědčení i v době totalitního režimu a že s ohledem na zásady, na nichž je založen zákon o soudní rehabilitaci, je namístě poskytnout mu, resp. jeho pozůstalým, zadostiučinění. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních , o trestním řízení soudním (trestní řád), ve vztahu k ustanovením , , trestní zákon, v neprospěch obviněného, aby podle tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby v rámci postupu podle tr. ř. obviněného podle tr. ř. zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950 se dopustil mimo jiné ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.

Trestného činu neuposlechnutí rozkazu podle § 278 odst. 1 tr. zák. z roku 1950 se dopustil mimo jiné ten, kdo odepřel provést rozkaz představeného.

V souvislosti s právním posouzením skutku, který byl zjištěn správně a proti jehož zjištění neměl ministr spravedlnosti žádné námitky, bylo základním pochybením býv. Nižšího vojenského soudu v Praze to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle něhož obviněný jako voják základní služby odmítl plnit služební povinnosti a provést rozkaz představeného s odvoláním na své náboženské přesvědčení Svědka Jehovova.

Býv. Nižší vojenský soud v Praze nevzal v úvahu, že tehdejší 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení § 15 odst. 1 prohlašovala svobodu svědomí a v ustanovení zakotvila právo každého vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Býv. Nižší vojenský soud v Praze odsoudil obviněného přesto, že posuzovaným činem uplatňoval právo přiznané u 9. května.

Právům, která v citovaných ustanoveních 9. května formálně deklarovala, nebyly poskytnuty žádné reálné záruky. 9. května sama naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména v ustanoveních , . V ustanovení y 9. května bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo náboženské přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení y 9. května bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v y 9. května, spočívalo v tom, že sama nestanovila žádnou alternativu výkonu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo konat vojenskou službu a v tomto rámci plnit služební povinnosti nebo služební úkony a provádět vydané rozkazy. ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby např. v podobě pozdější civilní služby podle a Za tohoto stavu byl výkon vojenské služby - a v jeho rámci plnění služebních povinností a služebních úkonů a provádění vydaných rozkazů - vynucován prostředky trestní represe.

Posuzované jednání obviněného postrádalo znak protiprávnosti a nemohlo být tudíž trestným činem. Výrok o vině obviněného je v rozporu nejen s ustanovením y 9. května, ale i s ustanovením Všeobecné deklarace lidských práv.

Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení tr. zák. z roku 1950 o trestném činu vyhýbání se služební povinnosti i ve vztahu k ustanovení tr. zák. z roku 1950 o trestném činu neuposlechnutí rozkazu. Uplatnění těchto hledisek staví výrok o vině obviněného do pozice, ve které nemůže obstát. Tento závěr je v souladu také s právními názory uvedenými v nálezech Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. .

Tím, že býv. Nižší vojenský soud v Praze posoudil skutek jako trestné činy, porušil zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona z roku 1950 a v ustanovení § 278 odst. 1 tr. zák. z roku 1950 v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku ztratila podklad, a sám ve věci meritorně rozhodl tak, že obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., tj. z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Namítané porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. z roku 1950 Nejvyšší soud nezahrnul do výroku, jímž bylo vysloveno porušení zákona. Toto ustanovení obecně upravovalo úkoly soudů v trestním řízení a nemělo přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 9. 2018

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu